Článek
Ať už seděl v Downing Street kdokoli, každý týden se jel o správě země radit do Buckinghamského paláce za královnou. Tahle tradice lidi občas trochu dráždila.
V Británii je moderní se profilovat buď jako monarchista, nebo republikán. „Copak je normální utrácet přes 100 milionů liber veřejných peněz ročně za luxus jedné rodiny, když tisíce dalších nemají co jíst?“ slyšel jsem nesčetněkrát ať už v hospodě u piva, nebo v debatě na BBC. Na internetu si ostatně můžete dohledat videozáznam z takových diskusí jak z Oxfordské, tak Cambridgské univerzity.
Jasně, přišlo mi ironické, když královna o Vánocích mluvila k národu o sociálních problémech, zatímco seděla před klavírem ze zlata ve svém 775pokojovém paláci. Ale vždycky tam byla. Patnáct premiérů a pořád ta stejná královna.
Myslím, že z toho nakonec i její největší kritici měli jistý zvláštní pocit útěchy, když věděli, že si zase za rok budou moct před televizí zanadávat, jak je ta královna zbytečná. Nakonec se k ní v časech největší nejistoty stejně všichni obrátili.
Velmi přesně to popsal bývalý premiér Boris Johnson: „Zdála se nám tak nadčasová a úžasná, že jsme si bohužel mysleli jako děti, že tu bude pořád dál a dál.“
Dokud byla Alžběta hlavou státu, nebyl konec monarchie nikdy reálně na stole. Vzpomeňme, kolik labouristů nastupovalo do čela vlády coby zarytí odpůrci samotné existence královské rodiny a z úřadu odcházelo – po desítkách hodin audiencí s Alžbětou – jako její zastánci.
Nabízí se tedy otázka, zda s odchodem královny Alžběty zažije Británie po brexitu další přelomové změny. Nový panovník to nebude mít lehké. Ve Skotsku sílí volání po novém referendu o nezávislosti a smrt Alžběty tomu spíše nepomůže. Skotové měli královnu rádi, stačí si jen poslechnout projev tamní nacionalistické premiérky Nicoly Sturgeonové, jak si považovala, že panovnice trávila tolik času na svém milovaném zámku Balmoral. Tam nakonec i skonala.
Bude na Charlesovi, vlastně na králi Karlu III., aby Spojené království udržel spojené. Nepochybuji, že je na svou roli připraven, byť se bude jistě omílat, zda pro něj nebude handicapem, že je veřejnosti mnohem sympatičtější jeho syn William. Karel III. měl a má své skandály, ale v některých otázkách – například enviromentálních – může zase najít zastánce v řadách mladší generace.
Celý život jsem znal v čele Británie jenom královnu. Ale když jsem z úst téměř 60letého moderátora BBC ve čtvrtek slyšel, že on taky, došlo mi, jak výjimečná Alžběta II. byla. Je to zvláštní pocit, probouzet se do světa, kde už není. Klidně bych si ji letos o Vánocích před tím zlatým piánem v televizi zase poslechl.