Článek
Ta otázka mě v poslední době napadla několikrát. Třeba když se v tisku objevily spekulace, že by se Filip Turek mohl stát lídrem kandidátky Motoristů v hlavním městě. Jistě, jde o nepodložené spekulace, ale už jen ta představa. Politik, který si tak dlouho a neúspěšně hledal místo v současných mocenských strukturách, až se mu povedlo doslova zasquattovat kancelář na ministerstvu životního prostředí. Předák strany prosazující štíhlý stát si tam musel vymyslet funkci, která by mu umožnila alespoň předstírat nějakou činnost a létat hlasovat do Bruselu, zatímco právníci si marně lámou hlavu nad tím, zda na to má vůbec právo.
Už to, že vůbec někoho napadne, že právě tohle je ideální kandidát na vedení hlavního města, ukazuje, jak význam Prahy v očích mnohých klesá. Lidé v Praze zjevně snesou všechno. Koneckonců dlouhodobě snášejí i zcela neviditelného primátora za ODS, který funguje tak dobře, že si mnoho lidí ani nevybaví, jak se jmenuje.
Důkazem, že Praha je jakousi laboratoří toho, co lidé snesou, je ostatně i případ Zdeňka Hřiba. Bývalý primátor a následně radní pro dopravu, ale také pro sebepropagaci, využil Prahu jako odrazový můstek ke vstupu do vysoké politiky. Jeho zvolení do Poslanecké sněmovny loni přitom bylo prezentováno jako triumfální kariérní postup politika, který se dokázal vyfotit u jakékoli dopravní stavby v Praze, aby pak sundal pracovní helmu a vedl Piráty ve velké politice. K úlevě mnoha obyvatel hlavního města, pro které se i díky svému talentu pro sebepropagaci stal symbolem dopravního chaosu.
Nyní ale Zdeněk Hřib zjevně usoudil, že Praha nemůže být bez něj a on nemůže být bez Prahy. Pozice předsedy dozorčí rady Dopravního podniku, kterou si ponechal, mu v tomhle vroucím sepětí s hlavním městem zjevně nestačí. A tak se vrací na nižších příčkách pirátské kandidátky pro podzimní komunální volby.
Těžko říct, zda za touhou Zdeňka Hřiba setrvat na všech pražských židlích, které jsou k dispozici, a vedle toho vést Piráty i na celostátní úrovni stojí prostá touha kumulovat funkce. Anebo na něj působí Praha ve stylu slavného Kafkova citátu: „Praha člověka nepustí. Tahle matička má drápy.“ Jisté je, že v podzimních komunálních volbách se bude zase testovat, kolik toho Praha ještě snese.