Článek
Americký prezident není ceremoniální postava, on rozhoduje, protože v USA je prezidentský systém. Dokonce tam není ani vláda, jak ji známe my. Běžně se používá termín administrativa. To neznamená, že by mohl v čele USA stanout nějaký autokrat, který si bude moci dělat, co chce, je tam dvoukomorový Kongres, který předkládá a schvaluje zákony, které prezident následně buď podepíše, nebo ne. Bez podpory obou komor Kongresu se muži v Bílém domě vládne těžko, i když to může dělat pomocí prezidentských dekretů. Ty však nemají takovou váhu jako zákon, může je zablokovat soud a většinou nepřežijí funkční období hlavy státu.
Americká administrativa, kterou jmenuje prezident, je však vždy jednobarevná a nemusí dělat kompromisy. Slouží jako výkonný orgán hlavy státu. Hierarchie je jasná. Hlavní slovo má prezident. Nebo by měl mít.
Vypadá to, že Trump nemá svou administrativu pod kontrolou a muži, které si vybral do čela ministerstev, si dělají, co chtějí nebo co sami považují za dobré pro to, aby Amerika byla opět velká, a ani se o tom nenamáhají Trumpa informovat. Chaos byl typický už pro Trumpovo první funkční období. Tehdy se to mohlo omlouvat tím, že nemá zkušenosti. Za čtyři roky v Bílém domě ale nějaké získal. Přesto vidíme další zmatek nad zmatek a kroky amatérů, mezi nimiž zaujímá Hegseth čelné místo. To on si neověřil, že se do chatovací skupiny, kde se probíraly podrobnosti útoků na Jemen, byl přizván novinář. Navíc útok probíral na veřejně přístupném komunikačním kanálu Signal, který má sice šifrovanou komunikaci, ale rozhodně není tak zabezpečený jako vojenské kanály.
Je zvláštní, že po takových lapsech a porušeních subordinace zůstal Hegseth na svém místě a mohl zase hodit vidle do pomoci válkou zničené Ukrajině. Pokud by takto Trump řídl jakékoli své podnikání, tak může ve Washingtonu leda žebrat na ulici.
Možná se Trump chytil do pasti své budované image neomylnosti. Nemůže Hegsetha vyrazit, protože by tím přiznal, že si ho vybral špatně. Ale on přece chyby nedělá a má vše pod kontrolou.
Je tu však ještě jedna možnost. Třeba se Trumpovi samotnému nechce činit některá rozhodnutí a dává volnou ruku lidem, kteří za něj odvedou špinavou práci. V daném případě nechá prostor Hegsethovi a dalším odpůrcům pomoci Ukrajině. Tím je především Hegsethův náměstek pro obrannou politiku Elbridge Colby, izolacionista, který je proti dodávkám zbraní na Ukrajinu a zřejmě stojí za tímto rozhodnutím, protože by se podle něj měly všechny zbraně schovat a nechat na případný konflikt s Čínou.
Trump chutí pomáhat Ukrajině neoplývá a ukrajinského prezidenta Volodymyra Zelenského nemá rád. Není k němu dost uctivý. Tak na něj vypustí své psy. Už to udělal při první návštěvě ukrajinské hlavy státu v Bílém domě. Nechal svého viceprezidenta J. D. Vance, aby mu ukázal, kde je jeho místo. Vance si to za něj také vyřizuje s evropskými spojenci. Takto sám unikne otravným telefonátům z Londýna, Paříže či Berlína, co zase vyvedl.
Moc chytré to ale není, i když výtky Trump neschytá napřímo. Nemalou cenou za to je, že jeho administrativa působí nejednotně, čehož si nutně všimnou v Moskvě i Pekingu. Tam sice nepříjemné věci také neoznamuje prezident, ale nenarušuje se obraz jednoty vedení.
Když chce Rusko pohrozit jadernými zbraněmi a zhoubou, buď to zazní v propagandistickém pořadu Vladimira Solovjova, nebo něco pronese náměstek bezpečnostní rady Dmitrij Medvěděv, který žádnou skutečnou moc nemá. Ruské vedení ale působí navenek jednotně, zatímco Bílý dům jako rozhádaná parta. To Americe, která by zase měla být velká, moc na síle nepřidá.
