Článek
Mnozí dají hlas opozici proti hrozné Fialově vládě, Fialově drahotě a vůbec všemu fialovému hnusu. Andrej Babiš slíbil, že se všichni zase budou mít líp. Kdyby však chtěl splnit jen zlomek svých slibů, museli by v tiskárně cenin pracovat na tři směny. Ovšem tisk nekrytých peněz má vždy jen jediný výsledek - ztrátu jejich hodnoty a další inflaci.
Protože někteří nebudou chtít návrat Babiše, dají hlasy Spolu nebo Starostům, byť možná se skřípajícími zuby. Není proto divu, že mnozí by raději k volbám nešli. Na rozdíl od Belgie tuto pohodlnou možnost máme a nikdo za to nemůže být popotahován.
I za socialismu se nemuselo jít volbám, i když to žádné skutečné volby nebyly. Hlasovalo se o jediné společné kandidátce Národní fronty, na které bylo pár lidoveckých a socialistických politiků, kteří šli KSČ na ruku, aby to vytvářelo zdání, že máme pluralitu. Kandidáty bylo možné škrtnout, to však znamenalo jít za plentu. Ta v žádné volební místnosti nechyběla, jenomže se v duchu budování socialistické společnosti, která jednou měla přejít v tu komunistickou, se volilo manifestačně. To znamená, že za plentu se nešlo a lístek v obálce se rovnou hodil do urny. Kdo šel za plentu, byl podezřelý, i kdyby nikoho na kandidátce neškrtl. A na tyto lidi stejně jako na ty, co nepřišli, si režim posvítil a někteří mohli nést následky.
Záleželo na tom, co ti lidé dělali a co od společnosti chtěli. Popeláře žijícího na ubytovně nepopotahovali. Pokud však šlo o studenta na vysoké, dali mu najevo, že je málo angažovaný a měl by s tím něco dělat, nebo…
Kdo chtěl žádat o devizový příslib, aby se podíval aspoň do Jugoslávie, což byla taková polokapitalistická cizina, tak si nic takového jako nejít k volbám nebo do prvomájového průvodu nedovolil. Nemusel by devizový příslib dostat. V práci by ho nepovýšili a jeho děti by se obtížněji dostávaly na gympl nebo vejšku. Měl by špatný kádrový profil, byl by to podezřelý váhající element, kverulant podrývající nejlepší zřízení na světě, který nemá klapoklidez (kladný poměr k lidově demokratickému zřízení).
I když na kandidátkách dnes nejsou samé skvělé a křišťálově čisté osobnosti - ty se stejně vyskytují nanejvýš v legendách, ať už těch církevních, nebo novodobých komunistických - pořád se může vybírat. A politikům je potřeba dát najevo, že máme zájem volit. Ono by je totiž jinak mohlo napadnout, že volby jsou jakýsi přežitek, který zbytečně zatěžuje rozpočet.
Volby jsou jediným obdobím, kdy se vládnoucí elity sklánějí před obyčejným občanem. Jen aby získali jeho hlas, slibují mu hory doly. A něco z toho musejí splnit, protože za čtyři roky by se proti nim mohli voliči obrátit, vyhrála by opozice a oni by přišli o prebendy. Někomu se slibuje víc, někomu méně, ale i to je pochopitelné.
Kdo sklapne podpatky, drží hubu i krok, toho lze snáze opominout. Nadbíhá se samozřejmě důchodcům. Důvod je prostý - je jich hodně a jsou zvyklí chodit k volbám, takže je třeba se na ně soustředit. Kdyby se před volebními místnostmi tvořily dlouhé fronty dvacetiletých prvovoličů, garantuji, že za čtyři roky by se všechny kampaně soustředily právě na ně.
Nevolit je právo a je dobré, že ho máme, ale pokud se nám něco nelíbí nebo se něčeho obáváme, je dobré toto právo nevyužít. Už jenom proto, aby nevyhrál někdo, koho jsme si za žádnou cenu nepřáli mít v čele, ať už je to Fiala nebo Babiš či Okamura a dvojička Konečná - Vidlák. A než se se vhodí hlasovací lístek do urny, je dobré si poslechnout, co strany říkají.
Uplatněme svoji moc.
