Článek
Írán tvrdě požaduje, aby na Blízkém východě nastal klid zbraní na všech frontách, tedy i v Libanonu, jinak žádná mírová dohoda nebude. Izrael podniká na jihu Libanonu rozsáhlou operaci proti Hizballáhu, aby ho z něj dál neostřeloval. Na jihu Libanonu proto chce dál operovat.
Poslední americké návrhy jsou pro Izrael těžko přijatelné. Na klid zbraní by na jihu Libanonu měly dohlížet Spojené státy, Katar, Pákistán, zcela pochopitelně Libanon, ale také Írán, který otevřeně podporuje nestátní teroristický Hizballáh. Izrael by naopak v mechanismu neměl být zastoupen, protože Teherán odmítá mít cokoli společného s Izraelem. Jde tak daleko, že název Izrael nepoužívá a mluví jen o sionistické entitě.
Podobné uspořádání se však nelíbí ani libanonskému prezidentovi Josephovi Aounovi. Libanonská armáda nekontroluje jih země, kde operuje mnohem silnější Íránem vyzbrojený Hizballáh a dělá si, co chce. A taky co chce Írán.
Představa Donalda Trumpa, že by Hizballáh porazila syrská armáda, která sice dokázala svrhnout Íránem podporovaný režim Bašára Asada, jen ukázala naivitu amerického prezidenta. Syrská armáda není schopna kontrolovat ani své území a prozatímní syrský prezident Ahmad Šara rozumně podobný nápad odmítl. Má dost starostí doma.
Vývoj okolo Libanonu ukazuje, že administrativa Donalda Trumpa sleduje jen své aktuální zájmy. Protože se blíží listopadové volby do Kongresu a bojí se porážky, potřebuje něco nabídnout voličům, kterým se nelíbí americký postup v Íránu a s válkou související vysoké ceny benzínu. Mírová smlouva s Íránem by umožnila prezentovat válku jako úspěch.
Zájmy a potřeby Izraele jdou stranou, když se rýsuje zdánlivě výhodnější deal s Íránem. Pokud se ukáže, že až tak výhodný nebyl, protože se Írán bude opět pokoušet rozšiřovat svůj vliv a dál pokračovat ve svém jaderném programu, Trumpovu administrativu to už nepoznamená. Vylíže si to jeho nástupce jako Joe Biden s Afghánistánem. Izrael je však ohrožen aktuálně.
Libanon ukazuje, jak složitá je situace na Blízkém východě. V zemi jsou tři náboženské komunity, občanská válka, která začala v sedmdesátých letech a k níž přispěli i Palestinci, Libanon rozvrátila. Nakonec ho do roku 2005 kontrolovala Asadova Sýrie.
Postupovat je potřeba mimořádně opatrně. Každý přesun sil může vyvolat bouřlivou reakci. I opatrná diplomacie, která vedla k uzavření abrahámovských dohod Izraelem a některými arabskými zeměmi, což působilo jako dobré řešení, vedlo 7. října 2023 k brutálnímu útoku teroristického Hamásu na Izrael. Írán se bál, že by abrahámovské dohody mohla uzavřít též Saúdská Arábie a stál by proti velké spojené síle sunnitských monarchií a židovského státu.
Na problém zadělala v roce 1916 Sykes-Picotova tajná dohoda, ve které si Francie a Británie s předstihem rozdělily Blízký východ, až padne Osmanská říše. Na etnické a náboženské členění nebraly ohled, což se nejvíc projevilo v Libanonu. První a jediný chalífa teroristického Islámského státu v roce 2015 vyhlásil, že důsledky této dohody zlikviduje, což vedlo k brutálním náboženským a etnickým čistkám. Naštěstí byl poražen a státy v umělých hranicích zůstaly zachovány.
Trump by měl ctít realitu a být opatrný, což jde přímo proti jeho naturelu. Pokud však nebude, může to mít zlé následky třeba v podobě další libanonské občanské války s mnoha oběťmi a uprchlíky. Měl by si taky uvědomit, že nyní nekšeftuje s nemovitostmi, ale zahrává si s bezpečností. Místo toho, aby gordický uzel rozsekl, když už ho nerozplete, tak ho ještě víc zašmodrchá. Výhodný deal s Íránem se nakonec může ukázat jako výhodný pouze pro Írán.