Článek
To, co se děje v Íránu, se mě hluboce dotýká. Je to země, kam jsem jela na svou první cestu mimo Česko – tehdy před 27 lety autobusem – a později jsem tam pracovala jako novinářka i humanitární pracovnice po zemětřesení v Bámu, které zabilo 30 000 lidí. V Íránu jsem byla mnohokrát a rok jsem tam i žila. Mám tam přátele a mám tu zemi a její obyvatele upřímně ráda. Írán je nesmírně pestrá země, nejen přírodou a historií, ale hlavně lidmi. Žijí tam různé etnické a náboženské skupiny. Peršanů je zhruba 70 procent. Zbytek jsou Kurdové, Balúčové, Ázeři, Arméni a dokonce Židé atd.
Nyní však proti šíitskému islamistickému režimu povstali všichni. Demonstruje se po celé zemi už více než dva týdny. Protesty začaly jako vlna nespokojenosti s ekonomickou situací v zemi. Za těch 25 let, co Írán sleduju, jsem si už zvykla, že demonstrace jsou skoro národní sport, ale tentokrát je to jiné. Zapojili se všichni. Brutalita režimu žene do ulic i prorežimní lidi. Národ se semkl a už zdaleka nejde jen o ekonomiku – lidé už volají po konci režimu, konci diktatury, konci brutality, represí. Volají po svobodě. V perštině azadi.
Jenže režim nasadil proti demonstrantům ozbrojené složky, tzv. revoluční gardy. Ty do protestujících pálí ostrými, používají proti nim drony a slzný plyn. Ověřené minimum je zatím 500 mrtvých demonstrantů, střízlivé zdroje uvádějí číslo okolo 2 000. Některé dokonce až 12 000 mrtvých. Mnoho rodin nemůže najít své mrtvé, často jim není dovoleno je pohřbít. Počet zatčených je už přes 10 000. Skutečně ověřené informace ale chybí.
Režim vyhlásil válku vlastním lidem. Nad mnohými ve vězení už padají tresty smrti, které mají být vykonávány nezvykle rychle.
Každým dnem tak roste i agresivita protestujících. Zapalují budovy revolučních gard, hoří vládní budovy, zapalují se auta i portréty ajatolláhů. Potvrzeno bylo i 48 mrtvých příslušníků bezpečnostních složek, režim tvrdí, že jich je už 300. Režimní propaganda jede na plné obrátky. Vládní představitelé tvrdí, že protesty jsou řízeny ze zahraničí.
Bohužel informací ubývá, protože režim totálně omezil internet a dokonce i Starlink. Na to už reagoval Donald Trump a požádal Elona Muska, aby s tím něco udělal. Když lidem vypnete síť, nevypnete protesty. Vypnete svědky.
Protesty v Íránu vypukly ve stejné době, kdy USA unesly venezuelského prezidenta Madura. Venezuela a Írán měly úzkou spolupráci. Jen co byl Maduro za americkými mřížemi, prohlásil Trump, že další na řadě může být Írán. Americký spojenec na Blízkém východě, Izrael, je v plné pohotovosti. Právě Izrael vloni v červnu zaútočil na íránská jaderná zařízení a vládní budovy.
Trump svou hrozbu íránskému režimu několikrát zopakoval a nyní už nějakou americkou intervenci přímo slibuje. Íránský režim podporuje hnutí Hizballáh v Libanonu, podporuje šíitské milice v Jemenu, spolupracuje s Ruskem a Čínou. Pád režimu by tak znamenal zabití mnoha much jednou ranou.
Íránci jsou v ulicích, odhodlaní, těžko ale říci, zda domýšlejí, co by se stalo po případném zhroucení režimu, který zemi vládne už téměř 50 let. Libye, Sýrie, Irák – šílené příklady totálního rozkladu společnosti a topení se v krvi po pádu diktatur. Osobně ale věřím, že tomuto scénáři by se Íránci vyvarovali. Jsou velmi hrdí na svou zemi, na svou perskou historii a jsou velmi vzdělaní.
Navíc na scénu se s podporou USA vrací šáh Réza Pahlaví a burcuje svůj lid k dalším protestům. Pahlaví žije v USA už od doby, kdy jej z jeho země vyhnali právě islamisté v roce 1979. Je synem posledního íránského šáha Mohammada Rézy Pahlavího. Dnes vystupuje jako opoziční figura – typicky mluví o sekulární demokracii a o tom, že nechce „vracet monarchii silou“, spíš být sjednocující přechodový hlas; část opozice mu nevěří a považuje ho za polarizující. Pahlaví na sociálních sítích burcuje Íránce k sabotážím a protestům a slibuje návrat do země.
„Naším cílem již není pouze vyjít do ulic; cílem je připravit se na obsazení center měst a udržet je,“ prohlásil Pahlaví. Vyzval rovněž „dělníky a zaměstnance v klíčových odvětvích ekonomiky, zejména v dopravě, ropném, plynárenském a energetickém průmyslu“, aby zahájili celostátní stávku.
Pahlaví učinil také historické prohlášení: „Plánuji svůj brzký návrat do vlasti.“ Tato zpráva byla vysílána online i prostřednictvím Manoto a Iran International ještě v době, kdy internet v Íránu fungoval, a masivně se šířila po celé zemi.
Pahlaví má velký dosah a popularitu, byť část Íránců mu nemůže přijít na jméno. I kvůli jeho otci, který se k moci dostal vojenským převratem. Za jeho vlády do roku 1979 Írán ekonomicky velmi vzkvétal a rozvíjel se. Režim byl ale autoritářský a represivní. I přesto, že část Íránců Pahlavího nesnáší, mohl by být nadějí, že by se země nepropadla do války po pádu režimu, protože vůdce je předem daný. Pro USA je Pahlaví zároveň pojistkou, že země půjde prozápadním směrem. Skončí podpora Hizballáhu, spolupráce s Ruskem, ropa by mohla proudit i západním směrem.
V USA navíc žije nejsilnější íránská diaspora na světě – přes půl milionu lidí. A to už je důležitá síla. S tím souvisí i internetový slogan „MIGA – Make Iran Great Again“. Ten si přivlastňují různé opoziční proudy (od monarchistů kolem Pahlavího až po Restart, což je opoziční íránská skupina v Kalifornii vedená Mohammadem Hosseiním).
MIGA je přesná a cynická zkratka dnešní doby: velmoci mají tendenci dělat z cizích zemí projekty s marketingovým názvem. Jenže Írán není značka. Írán jsou lidi – a ti dnes bojují i o to, aby vůbec mohli žít svobodně ve vlastní zemi.
A Evropa? Ano, zazněla prohlášení. Ano, mluví se o sankcích. Evropský parlament dokonce zavřel dveře íránským diplomatům. Fajn. Ale v praxi to pořád vypadá, jako by EU držela minutu ticha. Marně čekám na vyhoštění íránských diplomatů, zmrazení účtů, cokoliv konkrétního – ne jen slova. A my jako novináři nemáme v tuto chvíli žádnou šanci se do Íránu dostat. Vydávání íránských víz je opět pozastaveno.
Íránci protestují proti režimu i v USA a v mnoha evropských městech. Experti mluví o brzkém pádu režimu. U konce je podle Trumpa i Merze. Kéž nejde jen o přání. Moc bych Íráncům přála konec náboženského režimu a konec vraždění vlastních lidí.
Daste šoma dard nakone, moji milí Íránci.