Článek
O víkendu se cyklus přerušil. Američané nezaútočili. Útoky pozastavili. Írán slíbil, že když Američané přestanou s nálety, tak on nebude raketami ostřelovat americké základny v arabských zemích. Nyní se opět jedná.
Vypadá to jako plichta, když obě strany zjistily, že tudy cesta nevede. Je to ale větší úspěch pro Írán. Američané ho nedonutili k ústupkům, jen si vyčerpávali sklady zbraní. Ne že by už snad neměli čím bojovat, ale museli by sáhnout do rezerv pro jiná bojiště a Bílý dům možná žádat Kongres o další peníze na neoblíbenou válku.
Írán si navíc ověřil, že může zajít hodně daleko. Napřed jen hrozil uzavřením průlivu, aby si vymohl možnost ho kontrolovat, což je pro USA a mezinárodní společenství neakceptovatelné. Když jím lodě dál proplouvaly bez jeho svolení, začal na ně útočit. Jakmile na to USA odpověděly nálety, vypálil rakety na americké základny. Postupně začal cílit na ubikace, aby otestoval, co se stane, když zahynou američtí vojáci. Donald Trump pohrozil zničujícími útoky, ale odvetné údery byly pořád stejné, žádné rozšíření nepřišlo. Íránu to prošlo.
USA netouží po velkém konfliktu, americký prezident by naopak před kongresovými volbami potřeboval úspěch v podobě nějaké dohody o příměří, jež by mu umožnila obhájit nepopulární válku. Navíc začala růst cena ropy, na což jsou američtí voliči citliví - Brent se dostal na hranici sto dolarů za barel.
Teherán vytáhl ještě jeden trumf - jemenské Húsie. Ti zaútočili na dva saúdské tankery v Rudém moři. Halasně oznámili, že budou blokovat pouze plavbu saúdských lodí, ale žádných jiných, aby se nestali terčem amerických náletů. I to však stačilo, aby stouplo pojištění plaveb Rudým mořem. Pokud by kromě Hormuzského průlivu byl uzavřený ještě průliv Báb al-Mandáb spojující Rudé moře a Indický oceán, byla by to velká rána pro světovou ekonomiku, což si nikdo nepřeje. Íránu opět vyšla jeho taktika hrozit světu ekonomickým šokem.
Teherán rozhodně nemá prázdné ruce, byť přišel o námořnictvo i letectvo. Že se cítí silný v kramflecích, dokládá také to, že minulý týden odmítl americký návrh na příměří, který předal irácký premiér. Až nyní se jedná přes Omán.
Dvoutýdenní americké údery, které nic nepřinesly, ukázaly, že Američanům chybí jasné plány a oni zkoušejí, co by mohlo zabrat, když Írán nepoložilo zničení jeho letectva, námořnictva a protivzdušné obrany ani likvidace bývalého vedení. Alternativa v podobě blokády Íránu fungovala, zatlačila ho do kouta, jenomže následný Trumpem halasně propagovaný podpis pod Memorandem o porozumění dal možnost Íránu se nadechnout. Mají-li Američané uspět, musejí mít jasný plán a držet se ho. Zatím se však zdá, že si ani neuvědomují, jak je Írán tahá za nos. Pokud jim to nedojde, vítězi nebudou a Trump se zařadí k dalším americkým prezidentům, kteří zatáhli USA do vleklé války na druhém konci světa. Což však neznamená, že se měl Teherán nechat, aby vyvinul jaderné zbraně.