Článek
Tak jako Marine le Pen a její strana Front Nacional přejmenovaná na „Národní manifestaci” (Rassemblement national), i on už více než dvě desetiletí kritizuje ukrývanou neochotu vlád příliv muslimů zastavit, úřady ročně evidují okolo 100 000 nelegálních migrantů, zejména z Maroka a Tuniska, a ačkoli jim Francie uděluje kvóty na legální přistěhovalce, jejich vlády odmítají přijímat neúspěšné žadatele.
Neschopnost státu vynutit si republikánská sekulární pravidla ve školách a zajistit veřejný pořádek v imigračních čtvrtích není nic nového, ale teprve letos politická situace možná dozrála k hlubšímu konfliktu. Zemmourova anti-imigrační rétorika o nebezpečí občanské války padla na úrodnou půdu, jednoznačně určila téma příštích voleb a znepokojila tradiční liberální pravo-levou elitu v čele s prezidentem Emmanuelem Macronem.
Je totiž otázka, zda má vůbec ještě smysl, aby představitel establishmentu sliboval zastavit imigraci a zpřísnit udělování občanství jako všichni vítězní prezidentští kandidáti v minulosti, počínaje Michelem Rocardem v roce 1989. Macronovi nikdo neuvěří, bude ale záležet na věrohodnosti jeho oponenta.
Dnes už si většina Francouzů, a to včetně mnoha socialistů i postkomunistické levice (Jean-Luc Melenchon) uvědomuje, že stát svůj zápas o inkluzi muslimů nadobro prohrává, vždyť po celá léta týden co týden arabská mládež beztrestně devastuje kostely a židovské hřbitovy (synagogy jsou pod policejní ochranou), napadá i policejní stanice, tisíce škol ustupuje islamismu pod tlakem místní arabské menšiny a leckde i většiny. A tak se hroutí disciplína ve školách. V říjnu dokonce v pařížské dobré čtvrti zmlátil před celou třídou výrostek učitelku matematiky a ve Francii to byl už druhý případ.
Historik Georges Bensoussan napsal: „Nic si nenalhávejme, máme tady zhruba pět set čtvrtí, kde žiji miliony občanů pod islamistickým právem.”
Zemmour není jediný, kdo mluví o občanské válce. Koncem dubna letošního roku 20 penzionovaných generálů poslalo parlamentu protestní dopis proti islamizaci a varovali, že se blíží občanská válka. Na to v květnu podepsalo 2 000 armádních důstojníků petici vládě a vytklo ji, že se podřizuje muslimským extremistům.
Arabský romanopisec Boualem Sansal, který doma v Alžíru zažil desetiletou občanskou válku se salafisty, nedávno popsal situaci Francie v týdeníku l’Express: „Nezapomínejte, že je politický islamismus postavený na nekritizovatelném islámu, a tak mu demokracie umožňuje výhodu obsazeného území”… „Francouzi dnes ztrácejí svůj domov.”
Navzdory častým obžalobám z islamofobie kritických hlasů v poslední době přibývá a soudy začínají být před volbami zdrženlivé. Zemmour byl za svůj život odsouzen a omilostněn na odvolání už šestkrát, ale v září se obžaloba po novém procesu opět odvolala. Hrozí mu pokuta 200 000 eur za nenávistnou poznámku o tzv. nezletilých imigrantech bez doprovodu. Když jej ale fyzicky napadli nepřátelé na ulici, zavolal mu znepokojený prezident. „Macron obhajoval multietnickou společnost a řekl mi, že kdyby mluvil jako já, zatáhl by svou zemi do občanské války, odpověděl jsem mu, že právě to způsobí jeho politika. Salafisté jsou jen špička ledovce, rozhodující je počet muslimů, v roce 2050 budou představovat polovinu obyvatel.”
Jedno je jisté, tak jako v západní Evropě i ve Francii vládne liberální globalistická třída, jejíž hlavní zbraní jsou lidskoprávní advokáti, soudci, nevládní organizace, ostrakizace a zastrašování. Z demonstrací a pouličních protestů si hlavu nedělají. Francie je už od své revoluce hluboce rozpolcená a Zemmourova ostrá rétorika přilévá olej do ohně a dotýká se nervu zejména obyčejných lidí: „Budoucnost Francie visí na rozhodnutí mladých, zda budou ochotni žít jako menšina v zemi svých předků, a pokud ne, budou muset za své osvobození bojovat.”
Před týdnem oznámil svou kandidaturu na prezidenta. Jeho šance na výhru jsou minimální, novináři mainstreamu na něj teď zaútočí plnou silou, a kdyby snad nebezpečně vzrostly, tak jej elita zlikviduje skandálem nebo soudním rozhodnutím.
Francouzská pravice „Les Republicains" si vybrala umírněnou kandidátku Valérii Pécressovou, ta se v rozjitřené společnosti těžko dostane do druhého kola, a proti le Penové nebo Zemmourovi by Macron pravděpodobně opět vyhrál. Nechme se překvapit.