Článek
Je to jak z pohádky o sebestředném, dětinském císaři, jemuž se musí splnit každé přání, jinak se bude vztekat a bouchat pěstičkami do stolu nebo v tomto případě hrozit cly.
Tentokrát boží mlýny mlely docela rychle. Američtí fotbalisté se dopouštěli ohromných chyb, jaké nejsou vidět ani u žáků. Brankář Matt Freese daleko od své svatyně váhal s rozehrávkou, až nahrál soupeři. Střela Hanse Vanakena byla slabá, ale americký kapitán Tim Ream nedokázal míč odklonit. Dokutálel se do brány.
Na debaklu nic nezměnil ani smutný hrdina zápasu USA s Bosnou Balogun, žádný další gól nevsítil.
Červená karta, kterou dostal, byla přísná, ale shodli se na ní sudí i VAR. Prošlápnutí to bylo a po vyloučení měla podle pravidel automaticky následovat stopka na jeden zápas. Ovšem jen do té doby, než si Trump vymohl, že tomu bude jinak. Obrátil se na prezidenta FIFA Gianniho Infantina a ten mu devotně vyhověl. Našel v regulích bod, který umožňuje trest podmínečně odložit, byť je to v rozporu s jiným paragrafem.
Infantino správně pochopil, že pokud si despotický vůdce něco přeje, tak se mu vyhoví, ať už je to sebevětší nesmysl. A tady celkem o nic nešlo. Nebyl to požadavek na odevzdání Grónska na stříbrném podnose, jemuž se vzepřela dánská premiérka Mette Frederiksonová. Ukrajinci moc dobře vědí, že se okolo Trumpa musí chodit opatrně a přikyvovat mu, aby mohli něčeho dosáhnout.
Trump se svým nehorázným jednáním zařadil po bok fašistického diktátora Benita Mussoliniho, který dělal vše pro to, aby v roce 1934 squadra azzura vyhrála první mistrovství světa. Hráčům vyhrožoval, rozhodčí přehlíželi jejich brutální zákroky, což se dělo už ve čtvrtfinále se Španělskem. Švédský arbitr Ivan Eklind finálové utkání prodlužoval tak dlouho, dokud Italové zápas s Československem neotočili. Spekuluje se, že duce pozval Eklinda na večeři. Ani ten Mussolini však otevřeně nepřiznal, že by zasáhl.
Trumpova otevřená intervence je o to paradoxnější, že ho dosud fotbal ostentativně nezajímal. Na žádném zápase nebyl. Tady však měl pocit, že se nejlepšímu národu na Zemi ukřivdilo, a to nemůže nechat bez povšimnutí. Americké zájmy jsou vždy na prvním místě.
Jenže americké zájmy neohrožuje jednozápasový trest pro faulujícího Baloguna, ale sílící ekonomika a ozbrojené síly Číny nebo Írán, který je po válce s USA, v níž přišel o námořnictvo a letectvo, silnější než dřív a v Hormuzském průlivu si dělá, co chce. Tento týden zaútočil na dvě lodě.
Trump už neokáže posoudit, co je podstatné. Věnuje se tomu, co ho zrovna zaujme. To v napjaté době není dobré.
Jeden dobrý výsledek však tato kauza má - už nikdo nemůže říkat, že spor je apolitický a politika do něj nepatří. Trump po Mussolinim, Hitlerovi a socialistických zemích potvrdil, že sport a politika jsou stále silně propojené.