Článek
Zvlášť absurdně působí požadavek, aby Finsko vystoupilo z NATO. Kdyby Rusko nezaútočilo na Ukrajinu, Finsko i Švédsko by zůstaly neutrální. Zejména rozhodnutí Helsinek přidat se k alianci nutně Moskvu bolí. Místo neutrálního souseda má člena aliance se všemi výhodami. Délka ruské hranice s NATO se tak zdvojnásobila, což je největší strategická porážka Kremlu v jeho vleklé dobyvačné válce, ve které uvázlo. Za téměř pět krvavých let se mu nepodařilo dobýt ani celou Luhanskou oblast, o Doněcké, Charkovské a Záporožské nemluvě, i když v každé už ovládá většinu jejího území. Protože se mu nedaří v poli, tak chce donutit Ukrajinu, aby mu území odevzdala bez boje.
Připomíná notorického zloděje, který slibuje, že už nebude krást, uloupené věci si však nechá a ještě žádá, aby mu k nim přihodili i to, co ukrást nedokázal. Současně mají jeho sousedé strhnout všechny ploty, které si postavili, aby se k nim nedostal, zbourat strážní věže a poslat pryč kamarády, kteří tam hlídali. Vše výměnou za slib dobrého chování. To by nenapadlo ani ty největší idealisty hovořící o tom, jak je lidem na šikmé ploše potřeba pomáhat.
Rusko by rádo otočilo kolo dějin zpět zřejmě pod doznívajícími bludnými sovětskými představami, jak se poroučí větru a dešti. Vrátit minulost nejde. Když však má být Finsko neutrální, mělo by se Rusko vzdát území, které získalo od invaze na Ukrajinu v roce 2022, tedy všech okupovaných částí Záporožské a Chersonské oblasti a veliké části Luhanské a Doněcké oblasti.
A chce-li se vracet do roku 1997, tak by mělo taky Ukrajině vrátit Krym. A mělo by zrušit své uznání samostatnosti Jižní Osetie a Abcházie, které se staly de facto součástí ruského impéria v roce 2008. Jednat by se mohlo o jejich osudu. Řešit se může také otázka Podněstří, ovšem ne federalizováním Moldavska.
Nic takového však Rusko nenabízí. Navíc nejde zapomenout, že ani takový krok by nevrátil životy lidem, které pozabíjeli ruští vojáci. Ve světě, ve kterém žijeme s platnými fyzikálními i dalšími zákony, se nic úplně vrátit nedá.
V biologii Dollův princip ireverzibility říká, že ztracený znak se nevrátí ve stejné podobě. V moři byl těžký krunýř želvám na obtíž, tak se redukoval. Když ho u pobřeží začaly opět potřebovat, nad zbytkem vyrostl nový. Kožatky, které se zase vrátily na širé moře, ho však už nepotřebovaly, a tak mají nad sebou dva rudimenty krunýře. Ani my jsme se nemohli vrátit před rok 1948, jak o tom mnozí snili.
Realitu je nutno přijmout. Rusko musí zapomenout na své zkazky. Musí si uvědomit, že se Evropa změnila a že není možné vrátit se před rok 1997. Uzavřít příměří podél linie fronty je asi tak vše, v co může doufat. A to navzdory tomu, že Moskva učí své diplomaty, že mají chtít maximum. Aktuální ruské požadavky působí jako z alternativní reality plné halucinací nebo alkoholického deliria. Místo bílých myšek jsou v něm však ruští bohatýři.




