Hlavní obsah

KOMENTÁŘ: Bít a perlustrovat, nebo pomáhat a chránit – Alex Švamberk

Tlačítkem Sledovat můžete odebírat oblíbené autory a témata. Články najdete v sekci Moje sledované a také vám pošleme upozornění do emailu.

Práce policistů není snadná. Úcty až na výjimky nepožívají. Zloději se jim smějí do očí, protože obvykle vědí, kolik toho mohou ukrást, aby je zase museli pustit, když už je náhodou dopadnou. Lidé mají často pocit – zejména u dopraváků –, že se zaměřují na trestání snadno postižitelných, ale ne zvlášť nebezpečných přestupků. Ale ani to je neopravňuje, aby neudrželi nervy na uzdě a upustili páru.

Foto: Tomáš Reiner, Novinky

Alex Švamberk

Článek

Pokud je provokuje agresivní mladík zvoněním na služebnu, nemůže ho policista udeřit do hrudi, až upadne, pak na něj šlápnout jako lovec na trofej a ještě ho párkrát praštit před očima kolegů.

Toto se dělalo při zásazích na protistátních demonstracích v osmdesátých letech. Příslušníci odpůrce režimu mydlili obušky přes ledviny a kopali, takže ti poučení věděli, že nejlepší je si pod bundu dát ledvinový pás. Honili i milovníky rockové hudby, kteří chodili na burzu gramofonových desek. Někdy proti nim použili slzný plyn nebo do nich najížděli auty jen proto, že chtěli poslouchat odlišnou hudbu považovanou za ideologicky závadnou.

A občas to schytali nevinní i z hlediska režimu, jako mladý muž, kterému nedošlo, že je 21. srpna, a vystoupil na Můstku a chtěl se najíst v bufetu Koruna. Zlomili mu záprstní kůstky.

Také zásah proti odpůrkyni Andreje Babiše v Českém Krumlově z mítinku expremiéra, co ještě pořád neví, jestli bude usilovat o prezidentské křeslo, nápadně připomíná osmdesátá léta. Na akci se pošťuchovala s mužem, ze kterého se vyklubal policista v civilu, a byla pak odvedena do neoznačeného auta.

V osmdesátých letech byli mezi demonstranty často příslušníci v civilu, kteří nejen zjišťovali, kdo se akce účastní, ale mnohdy působili jako agenti provokatéři. A demonstranty, s nimiž nechtěli orgánové ztrácet čas, taky naložili do neoznačeného vozidla, obvykle autobusu, a v noci je odvezli za město, z Prahy třeba k Pečkám, ať se dostanou domů, jak umějí.

V Krumlově naštěstí paní odvezli jen na služebnu a pak ji pustili, ovšem nelze zapomínat, že perlustrace a předvedení byly obvyklou taktikou Veřejné bezpečnosti. A pořád je tu otázka, jak se mohlo stát, že se s ní do sporu dostal zrovna policista v civilu. Bylo nutné, aby se angažoval?

Přítomnosti policie se divit nelze, politické mítinky jsou přirozeně plné emocí, zejména v době, kdy se inflace utrhla z řetězu, hrozí konflikty, ale policisté musejí v takovýchto případech postupovat velmi citlivě, aby nebyli považováni za něčí mlátičky.

Jejich zásah musí být nejen vysoce profesionální a umírněný, ale také musejí umět zvažovat, kdy už je zásah nutný, protože politik prostě musí umět zvládnout, že na něj pískají a bučí. To nemůže vést k zásahu, stejně jako nelze zasahovat proti někomu, kdo při mítinku nahlas přehrává Modlitbu pro Martu, což už potvrdil i soud.

Pokud se situace nezmění, prohloubí to rozpory ve společnosti. Zásahy jako v Krumlově povedou k tomu, že bude policie vnímána jako ochranka věrchušky ať už vládní, nebo opoziční.

A ona mlátička z Počernic, která by se dobře vyjímala v řadách pohotovostního pluku SNB, je zase jasnou ukázkou toho, proč v USA vzniklo hnutí Black Lives Matter – policisté nezvládali své emoce při zásazích proti určité skupině lidí, mezi nimiž bylo více lidí přestupujících zákon. Přesně toho jsme byli svědky i u nás.

Stačí vzpomenout na brutální zásah proti Czechteku v roce 2005, kde policisté mlátili „fetky“, jak se dívali na odredované vyznavače techna. A nelze zapomínat, jak to dopadlo – následovaly masové demonstrace a tato akce jak z času komunismu nakonec přispěla k volebnímu neúspěchu Paroubkovy ČSSD. A to ani nebyla krize.

Silové složky musejí jednat vždy uměřeně a nyní dvojnásob, což je v zájmu vlády i opozice, protože frustrace obyvatel nutně poroste a může vyústit v erupci.

Reklama

Výběr článků

Načítám