Článek
Babiš přitom moc dobře ví, jaké to je, když se do politiky zatáhnou děti. Určitě si pamatuje, jak se média kvůli kauze Čapí hnízdo vydala za jeho synem do Švýcarska. Později si stěžoval, že jeho nemocného syna zneužívají proti němu a neberou ohledy na jeho zdravotní stav. Přesto by v diskusi o míru vytáhl na Lipavského, že je otec. Slovo nechutné je docela slabé.
Má děti? Babiš si objednal složku na Lipavského. Jenže mail poslal, kam neměl
Pro Babiše je však využívání dětí běžný způsob jednání. Taky na ně „přepsal“ Čapí hnízdo, když nechal farmu vyvést z Agrofertu, aby získal padesátimilionovou dotaci. Kdyby to neudělal, nikdo by po jeho synovi ani neštěkl.
Babiš však svou reakcí nepotvrdil jen vlastní licoměrnost, ale i svou mentalitu. Místo aby se rovnou ohradil nebo se s ním utkal v diskusi, nechá si na něj shánět kompro. A klidně do toho zatáhne protivníkovy příbuzné, což jsou přesně metody komunistické nomenklatury a Státní bezpečnosti. Jestli byl jejím skutečným agentem, protože lidé, kteří zastupovali československé podniky zahraničního obchodu v cizině, měli za povinnosti poskytovat informace příslušným orgánům, je jedno, protože jejich mentalitu má.
Ukázal také svou neinformovanost. On žádný rodič dneska své děti do války neposílá jako matka ve stejnojmenném Čapkově dramatu. I tehdy to byl symbol. Dneska máme profesionální armádu a vojáci se na mise sami hlásí. A pokud by došlo na nejhorší a muselo se mobilizovat, tak se povolávají jen určité ročníky. Rodiče – pomineme-li některé zfanatizované muslimy – o ničem nerozhodují.
Skutečnost, že Babiš potřebuje někoho pověřovat sehnáním snadno zjistitelných materiálů – že má Lipavský dceru, je napsáno v jeho profilu na stránkách vlády – pro něj zrovna nesvědčí. A pokud poslal zmíněný e-mail i někomu, komu se neměl dostat do rukou, zpochybňuje to manažerské kvality šéfa ANO a jeho schopnost vykonávat vysoké funkce, natož na pozici člověka, který by zacházel s tajnými materiály.
Ministr Jan Lipavský má pravdu, že „Babiš začíná být bezpečnostním ohrožením této země“. On jím dokonce už je, a ne chvíli tomu, že „najíždí na pacifistickou notu“. Babiš, jemuž slovně tak záleží na blahu jeho dětí, poslal svého syna v doprovodu odsouzeného člověka na nezákonně okupovaný Krym, kde rozhodně nepanovala standardní situace, a to nejen bezpečnostní.
Pacifista Babiš začíná být ohrožením země, míní Lipavský. Orel mouchy nelapá, kontruje šéf ANO
Jasně tím ale ukázal, že mezinárodní politice nerozumí a měl by se od ní držet na hony daleko. Svým krokem totiž de facto uznal právo Rusů anektovat Krym. Pobouřil i ukrajinské úřady a možná víc, než když tam zamířil nějaký okrajový komunistický či národovecký politik, protože Babiš měl v té době vysokou vládní funkci.
Měl by být rád, že se už nikdo nevěnuje pro něj pochopitelně bolestnému případu jeho syna, a dát si pozor, aby se k němu opět neobrátila pozornost, protože je tam pořád hodně nejasného a pořád by měl co vysvětlovat.