Článek
Co to je, neupřesnil, sice popíral, že by chtěl působit jako cenzor, mít právo veta a něco zakazovat, ale chtěl by více, než jen granty podepsat. Pokud chce vidět zdůvodnění nějaké grantové komise, tak to může už nyní, pokud ale chce více, jakýsi vhled do rozhodování komise, tak už je to její ovlivňování bez ohledu na to, do jak hezkých slov to zabalí a že se to svede na voliče koaličních stran, což je nemalá část občanů této země.
Proti grantu na film s queer tématikou se ohrazuje opakovaně a dokonce kvůli tomu „vyřešil“ bývalého ministra Martina Baxu, kterého odvolal z pozice předsedy správní rady festivalu Pražské jaro, v kteréžto funkci má nulový vliv na grant pro film o LGBT+ tématice. Už tento jeho krok vyvolává dost pochybností nad zmíněným vhledem do komise.
Motoristé většinou moc hezká slova nevolí, rádi na sebe rádi upozorňují siláckými výroky, s jakými přichází Petr Macinka, když označuje prezidenta za představitele opozice. Ve skutečnosti má vztek, že Pavel zablokoval jmenování hranatého maskota motoristů do čela ministerstva zahraničních věcí.
Ministr zahraničí s vládním zmocněncem pro Green Deal však nezapomínají na své nepřátele z řad ekologů. Když Turek nestanul v čele ministerstva životního prostředí, kde měla téct zelená krev, tak alespoň pohrozil hnutí Duha, že nedostanou slíbený grant, a Macinka je označil „bez nějaké větší nadsázky za teroristickou organizaci“.
Motoristé za výroky sklidili nemálo lajků na sociálních sítích, což je povzbuzuje. Ukazují taky svou ráznost svým starším koaličním kolegům, aby viděli, jak nové koště dobře mete. Připomínají mladé komunisty, kteří se chtěli vytáhnout před starými kádry, že oni za to umějí vzít jako Gottwaldovi karlínští kluci.
Neměli by však zapomínat, že s každým podobným výrokem a krokem si současně vytvářejí odpůrce. V čemž by se taky měli poučit u komunistů. Klempíř si asi ještě bude pamatovat boj proti háru sloganem „máš-li dlouhý vlas, nechoď mezi nás“. Generační vzdor tak povýšili na protispolečenský projev.
V rockové hudbě viděli komunisté západní ideologickou diverzi, a tak proti sobě postavili řadu mladých lidí, kteří jenom chtěli poslouchat hudbu, jaká se jim líbí, protože měli plné zuby dechovky z Hajnovky i rozjuchaného Michala Davida. Angažovaní nebyli ani náhodou, nešlo jim o socialismus, ale nebojovali proti němu, dokud je k tomu nedotlačil tím, že jim bral to, na čem jim záleželo.
Motoristům se může stát přesně totéž. Mnohým po právu vadí bruselská politika prosazování Green Dealu za každou cenu a mají pocit, že auto má vonět benzínem, ale nemyslí si, že Hnutí duha jsou teroristé a mají pocit, že vlci se nemají střílet. Možná mají i někoho v LGBT komunitě a dočkají se vysvětlení, jak se to queer lidí dotýká, takže motoristům hlas nedají.
Svými boji proti zeleným bubákům a duhovým bubákům však motoristé hlavně nezamaskují, že se vytrácejí z témat, která jsou pro petrolheady nejdůležitější, a to je vedle otázky dopravy cena benzínu. O ministerstvo dopravy zájem neměli a u tohoto - pro každého motoristu - tak důležitého tématu, taky mlčí jak hrob. Možná jim dochází, že když nemáme ropná pole, tak budeme muset jezdit na elektřinu bez výstřelů z výfuků pětilitrového osmiválce.