Článek
Osmadvacátý ročník závodu organizuje od začátku Tomáš Kosík s rodinou. „Prostě nás to baví,“ směje se a naviguje přijíždějící jezdce na parkoviště poblíž boskovického kostela.
Doma má několik velorexů. Ten první si koupil, jakmile dostal řidičský průkaz. „Brácha ho měl dřív než já, tak jsem si velorex musel koupit taky. Když nám bylo osmnáct, byl to nejlevnější kabriolet. Měl jsem čerstvě řidičák a potřeboval jsem jezdit v něčem zajímavém,“ směje se Kostík a vzpomíná na své začátky v devadesátých letech.
Na 28. sraz do Boskovic se registrovalo 136 strojů, většinou na třech kolech. Mezi exponáty se ale našly i čtyřkolky. Na parkovišti se to hemžilo nadšenci i pozorovateli. A vzduch tu byl nasycen typickou vůní. „Je to dvoutakt, všichni říkají, že to smrdí a kouří, ale když se použije kvalitní olej, není to tak. Velorex nadělá rozhodně míň paseky než nějaký kamion,“ myslí si Kostík. Podle něj je to ideální vozítko pro zážitkovou jízdu. „Ti lidé tady nepoužívají velorex denně, mají ho pro zábavu, pár víkendů v roce se svezou, potkají kamarády,“ říká zakladatel boskovické jízdy.
Výroba velorexů skončila v 70. letech takzvanou čtyřkovou verzí. I ty byly k vidění v Boskovicích. „Od té doby o velorexy jen pečujeme, renovujeme je,“ říká Kostík.
Pozornost poutaly laminátové prototypy čtyřkolek. „Těch bylo vyrobeno jen pár kousků, je to vzácnost. O trochu dál stojí můj velorex a za ním je malý. Vyráběl jsem ho synovi, když byl dítě. Protože z něj už vyrostl, řídí ho teď jiné děti,“ směje se Kostík.
Do Boskovic přijel i Jiří Kodl z Českých Budějovic. Velorex přivezl v dodávce. „Mám ho už dvacet let, je to úžasný stroj. Ale každý velorex tady má svou osobitost. Každý majitel si ho mazlí a dává dohromady podle svého. A protože to vymýšlí lidé s českým fortelem, používají různé díly z aut, motorek a podobně,“ říká a dodává, že pohodlně ujede kolem 130 kilometrů. Vejde se do něj i jeho partnerka. „A vejdu se tam pohodlně,“ směje se Radka Pravdová.
Martina Švancarová ve velorexu s motorem Jawa
„Když jsem viděl film Vrchní, prchni!, musel jsem mít velorex,“ směje se čtyřiačtyřicetiletý Jiří Švancara z Velkých Opatovic. Do Boskovic se přijel pochlubit svým velorexem, postaveným kolem motoru Jawa. „Je to speciální kousek, třistapadesátka. Z kopce to jede stovkou!“ ukazuje na svůj stroj.
Závod bratrů Kostíků má každý rok jiné téma. To letošní bylo „svátek řemesel“, a jeho účastníci si tak v rámci akce ušili koženou tašku. „Ale důležité je setkat se,“ konstatoval závěrem Kostík.
