Článek
Po dlouhá léta byly velbloudí jednotky na ústupu a měly jen několik málo desítek vojáků. Od roku 2019 však zažívají renesanci. Dnes mají přibližně 150 mužů a okolo 400 velbloudů, uvedla agentura AFP. Web Africa News však již loni v létě informoval o dokonce zhruba dvojnásobném počtu jejich příslušníků.
Meharisty podpořil i grant ve výši několika milionů eur od Evropské unie, která má zájem na udržení bezpečnosti a stability v zemi nacházející se v neklidném regionu. Vedle toho má podpora z Evropy zajistit i vyšší počet služebních zvířat a umožnit vycvičit další muže.
Východní hranice se sousedním Mali je asi 2200 kilometrů dlouhá a propustná, prochází převážně jen pouští a savanou. Mali je již více než dekádu ohniskem islamistických a povstaleckých skupin, Mauritánie přesto od roku 2011 nezažila žádný džihádistický útok, píše agentura AFP.
V Mauritánii hlídkují proti džihádistům velbloudí oddíly.
„Kočovné jednotky lze nasadit ve velmi odlehlých a těžko přístupných oblastech a zajistit tam tak přítomnost státu,“ říká velitel oddílu Národní gardy, plukovník Múláje Bašír. Velbloudi jsou neúnavní a schopní vydržet několik týdnů bez vody a potravy, v písečné krajině proto často předčí terénní vozidla.
Meharisté pro shromažďování zpravodajských informací používají moderní technologie včetně dronů. Ty jim také pomáhají monitorovat pohyb stád patřících kočovným kmenům. „Starají se o dobytek, pátrají po zlodějích dobytka, hledají ztracený dobytek a vracejí ho majitelům. Tak vzniká pouto důvěry,“ říká plukovník Bašír.
Džihádistické skupiny se totiž často snaží rekrutovat nové členy právě mezi příslušníky kočovných kmenů, kteří křižují krajinu hranici navzdory.
Mauritánská vláda kromě stavby malých zdravotnických zařízení, které obyvatelům pouště ušetří stovky kilometrů cesty za lékařem, vybudovala i síť studní podél tras hlídaných meharisty.
Tato infrastruktura meharistům i místním obyvatelům umožňuje sledovat, kdo se snaží proniknout z Mali do Mauritánie. U zdrojů vody se totiž usazují někteří kočovníci a vytvářejí tam nové komunity. „Kdo ovládá místa s vodou, ovládá poušť,“ říká plukovník Bašír.
