Článek
V úterý večer se se Šázou, jak ptáka pojmenoval, opět setkal. "Chytili ho ochránci přírody na haldě uhlí u plzeňské teplárny. Když mi to oznámili, spadl mi obrovský balvan ze srdce. Je to jako, když z mrtvých vstane vaše dítě," řekl Právu viditelně šťastný sokolník.
V sobotu Tvrz se svým opeřeným pokladem, který dokáže na svoji kořist zaútočit volným pádem rychlostí až 380 kilometrů v hodině, cvičili na letišti aeroklubu v Plzni Letkově. Připravovali se na budoucí zaměstnaní - plašit ptáky na ruzyňském letišti.
Bouřka přerušila mezi sokolníkem a ptákem spojení
"Přišla bouřka a já jsem s ptákem ztratil spojení. Zřejmě elektrický výboj z blesku vyřadil z provozu mikrovysílačku speciálně vyrobenou americkou NASA , kterou měl pták na noze. Silný vítr dravce zavál daleko a on už nenašel cestu zpět," líčil sokolník začátek dramatu. Další dny se marně pokoušel ptáka najít.
"Najel jsem přes 450 kilometrů a nachodil skoro stovku kilometrů. Necítím už ani ruce, jak jsem nepřetržitě točil vábničkou. Neustále jsem přitom volal jeho jméno. Každým dnem mi naděje, že se ještě setkáme, slábla. Říkal jsem si, že budu hledat do pátku. Když ho do té doby neuvidím, tak se s ním definitivně rozloučím. Věděl jsem, že když ho někdo chytí, tak každý sokolník po něm sáhne všemi deseti. Ve skrytu duše jsem ale doufal, že ho objevím," pokračoval Tvrz.
Ptáka objevili v teplárně
O to větší radost měl z toho, že se Šáza našla, a to v dobré kondici. Ptáka první objevili zaměstnanci teplárny. "Zavolali, že sedí na zemi a pije z louže. Když jsem přijel na místo, ulétl na tu největší haldu uhlí. Vyškrábal jsem se tam za ním a snažil se ho několikrát přilákat na návnadu. Pták byl ale velmi opatrný a nedůvěřoval. Až po dvou hodinách, když už jsem to chtěl skoro vzdát, si mi ho podařilo přesvědčit. Přilét do mé blízkosti a chvilku přešlapoval na místě asi metr od mé ruky, ve které jsme držel návnadu. Pomalu jsem se k němu plížil až jsem ho měl na dosah ruky a chytl ho," popsal odchyt vedoucí záchranné stanice ptactva v Plzni Karel Makoň.
Podle sokolnicky obutého dravce mu bylo jasné, že někomu ulétl. "Ještě týž den se přihlásil jeho majitel s prosbou, abychom mu dali vědět, kdyby se náhodou objevil. Tak jsem mu řekl, že dravce máme ve voliéře a aby si s doklady o původu ptáka pro něj přijel. Skoro tomu nevěřil a celý šťasný si jej večer převzal. Hned ve dveřích mi dal pět tisíc korun pro stanici jako nálezné, takže pták měl pro něho zřejmě velikou cenu. Už na první pohled to byl nádherný kus," uzavřel Makoň.