Služebně nejstarší Santa na světě dělá dětem radost úctyhodných 64 let

Jedenaosmdesátiletý Ray Hulse z malého města Bridgnorth, které leží západně od Birminghamu, se v kostýmu Santa Clause poprvé vydal mezi děti v roce 1961, kdy mu bylo teprve 18 let. Od té doby za nimi vyráží bez výjimky každý rok.

„Už nechodím tak často, jak bych sám chtěl,“ postěžoval si agentuře AP, že mu již zdravotní stav nedovolí účastnit se tolika akcí jako dříve. „Santování“ jej ale stále velice naplňuje: „Když k vám nadšené děti běží s doširoka otevřenýma očima, tak to všechno dává smysl. Vidět to štěstí v jejich tvářích, to se zkrátka neomrzí a pořád to dokáže vehnat slzy do očí,“ zmínil jeden z důvodů, který ho u této činnosti stále drží.

Za 64 předvánočních období strávil v kostýmu Santy kolem tří tisíc hodin, rozdal více než sedm tisíc dárků a na klín se mu usadilo přibližně dvanáct tisíc dětí. Zároveň také vybral desítky tisíc liber pro charitu.

Za celou tu dobu má teprve druhý kostým. Ten první mu vydržel celých třicet let a ani po tak dlouhé době nebyl na odpis. Když však Ray v roce 1991 začal spolupracovat s místním hospicem, došel k závěru, že by to už chtělo něco lepšího, a nechal si tedy na míru ušít nový kostým, v němž chodí dodnes.

Přinejmenším jednou byla jeho nepřetržitá série ve značném ohrožení, když jen o vlásek unikl smrti v důsledku sepse. Nikdy však nevynechal, ať se dělo cokoli. Ani po tragédii v roce 2012, kdy si vzal život jeho tehdy čtyřicetiletý syn.

Rayova manželka se potýká s demencí a žije v pečovatelském domě, jeho druhý syn v současnosti bojuje s rakovinou. I on sám má různá zdravotní trápení, včetně potíží s dýcháním.

„Ale i přes tyto věci, které se v životě dějí, cítím vlastně až povinnost vyjít vždy zase znovu jako Santa,“ vyjádřil svou oddanost této misi. „Chci jen dětem dát trochu kouzla Vánoc. Pokud mohu svému okolí přinést trochu radosti, tak mě to vždy potěší,“ dodal ve vší skromnosti.

Během těch dlouhých let „santování“ také nasbíral hromadu zkušeností s tím, jak se k dětem chovat. Je tedy například potřeba být opatrný při dotazech na jejich přání. Protože když už Santa něco slíbí, je to pravda pravdoucí, a proto je potřeba mít jistotu, že se danému dítěti jeho přání skutečně splní a vysněný dárek dostane. „Když vůbec neznáte rodiče, není fér cokoliv slibovat,“ dává obecné doporučení dnešním začínajícím Santům.

A co si děti nejvíce přejí? Jejich vkus se za těch šest desetiletí značně změnil a s ním i očekávání většího množství dražších a hodnotnějších dárků. Dříve to bývala například BMX kola u chlapců a typicky panenky či hezké šaty u dívek, dnes se děti shodují například na nových mobilních telefonech, herních konzolích a dalších moderních výdobytcích současnosti.

Přestože se Ray Hulse během své santovské kariéry setkal s tisícovkami dětí, některé si stále pamatuje. Jednoho chlapce dokonce už opravdu dlouho, ještě z dob, kdy začínal. „Dodnes ho potkávám u řeky. Tomu klukovi dnes už musí být přes šedesát.“

Zároveň ujistil, že ve své bohulibé činnosti chce pokračovat tak dlouho, jak jen to půjde: „Dokud ve mně bude nějaký život, tak s tím nikdy nepřestanu. Když to půjde, potáhnu to klidně do stovky.“