Článek
Kde se přeci jenom na chvilku oblaka rozestoupila, zase svítil Měsíc, který byl v úplňku. "Kvůli jeho svitu také nebylo nic vidět, protože slabší zář některých padajících hvězd přesvítil," uvedl Rozehnal. Nic ale není ztraceno. "Ještě asi týden hvězdy padat budou. Nebude už jich ale tolik jako z úterý na středu. Každým dnem jich uvidíme méně," uvedl Rozehnal.
Padající hvězdy jsou ve skutečnosti meteory. My vidíme jejich světelnou stopu, které vzniká při vlétnutí tělesa z meziplanetárního prostoru do zemské atmosféry. Třením o vzduch ve výšce kolem 100 km nad zemským povrchem se tělíska rozžhavují na teplotu několika tisíc stupňů a zanechávají za sebou stopu ionizovaného plynu, který září.
Téměř každou noc lze během jedné hodiny pozorovat několik meteorů, ale několikrát do roka se jejich počet prudce zvyšuje. Stává se tak v období, kdy Země kříží dráhu tzv. proudu meteoroidů. Právě v tomto období země kříží dráhu meteoroidového proudu, jež za sebou zanechala mateřská kometa Swift-Tuttle, objevená roku 1862.