Článek
Zoo Olomouc je i v čele světových chovatelských aktivit kozorožců kavkazských. „Chováme je od roku 1987, přičemž se zde narodilo už 210 mláďat a od roku 1998 koordinujeme chov v celé Evropě. Zvířata z naší zoo putovala do mnoha evropských zoo. Obzvlášť důležitý byl transport do gruzínského Tbilisi. Pokud se tamní stádo rozroste, mohou být zvířata z místní zoo vypouštěna zpět do volné přírody na Kavkaze,“ říká zooložka Jitka Vokurková.
Ta se na úspěchu olomouckého chovu i pečlivé koordinaci evropského podílí zásadní měrou. Olomoučtí chovatelé však nezapomínají ani na vlastní stádo. „Pro zvýšení genetické pestrosti jsme vloni přivezli nepříbuzné samce z pražské zoologické zahrady,“ konstatoval vrchní chovatel kozorožců Michal Trizma.
Kozorožci kavkazští v olomoucké zoo
Bez řízeného chovu v podobě Evropského záchovného programu EEP by to dnes s kozorožci kavkazskými vypadalo v evropských zoo bledě. Díky programu se podařil nejen nárůst populace tohoto méně atraktivního druhu v zoologických zahradách, ale daří se i udržení genetické rozmanitosti. Zahrady tak mohou plnit svou důležitou roli záchrany ohrožených druhů zvířat.
Tento druh kozorožce je na Kavkaze endemitem (nikde jinde na světě se nevyskytuje), konkrétně ho lze spatřit pouze v pohořích Gruzie a Ruska, kde kozorožci žijí vzácně v místech o rozloze pouhých 4500 kilometrů čtverečních v nadmořských výškách až 4000 metrů.
Jejich stavy v přírodě se snižují následkem nelegálního lovu, a zatímco odhady dle posledního sčítání v roce 2019 uváděly několik tisíc jedinců, dnes se již hovoří jen o stovkách. „Klesají tedy v důsledku činnosti člověka, který loví trofejní samce, rohy dospělých samců dosahují délky až 106 cm, ale také díky narůstajícímu chovu domácích zvířat. Ta kozorožcům konkurují při spásání trávy v době, kdy se kozorožci na určitou část roku odeberou do nižších oblastí,“ popsala mluvčí olomoucké zoo Iveta Grónská.
