Článek
„Za celou novodobou historii chovu zubrů jsme v červenci vítali jen jediné mládě, to se však narodilo počátkem měsíce,“ informovala ošetřovatelka Nikola Schwanová.
„Letošní rok je pro chov zubrů v naší zahradě velice významný. Počátkem června byl ve výběhu postaven nový seník i s krmelcem, tudíž se zvířata mohou krmit i přímo ve výběhu. To ocení především návštěvníci, protože se tak zubři zdržují ve výběhu daleko častěji než v minulých letech,“ konstatoval zoolog Jan Pluháček.
Zoologická zahrada na Svatém Kopečku začala chovat zubry v roce 1973. O třináct let později tu však byl chov tohoto největšího divokého evropského kopytníka ukončen. Obnovení se dočkal až v roce 2013, přičemž od této doby se v zahradě narodilo 21 mláďat.
V olomoucké zoo se narodilo už 21 zubřích mláďat.
Zubří stádo v zahradě postupně zestárlo, a tak ho čekají změny. „Na podzim by měl jeho řady rozšířit nový chovný samec ze Zoo Bussolengo v severní Itálii, k němuž se přiřadí olomoucké mladé samice. Naopak letitá zvířata budou z chovu vyřazena,“ informovala mluvčí zoologické zahrady Iveta Gronská.
Důvodem je to, že zubři by se na malé ploše mohli začít chovat destruktivně. „Kdyby velikost stáda překročila únosnou mez, proměnili by svůj výběh v páchnoucí bahniště, což by nebylo dobré ani pro zubry, ani pro návštěvníky,“ vysvětlila mluvčí. Kam budou přebyteční jedinci přemístěni, zoo neuvedla.
Triumf mezinárodní ochrany
Zubři, původní evropští velcí kopytníci, začali být intenzivně loveni již ve středověku. V 16. století již přežívali jen v královských oborách a ve východních částech Evropy, kde bylo poměrně řídké lidské osídlení. Poslední divoce žijící zubr byl ve volné přírodě v Evropě zabit v roce 1919, na Kavkaze pak o osm let později.
Naštěstí několik desítek zvířat přežívalo v oborách a zoologických zahradách. Mezinárodní snaha o záchranu zubra začala již v meziválečném období a přinesla své ovoce. Zubr se stal vůbec prvním druhem divokého zvířete, pro který byla sestavena plemenná kniha.
Zubři byli na pokraji vyhubení, dnes jsou ale opět součástí přírody v řadě evropských zemí.
„Její první vydání publikované právě před sto lety registrovalo 56 posledních žijících jedinců. Od té doby šla zubří populace opět nahoru, s drobnou pauzou během druhé světové války. Již v roce 1952 byli zubři opět vypuštěni zpět do přírody, a to do Bělověžského pralesa na hranici Polska a Běloruska,“ připomněla Gronská.
Od té doby pokračoval úspěšný návrat zubrů do volné přírody v řadě dalších evropských zemí. Díky řízenému chovu, na němž se velkou měrou podílely právě evropské zoologické zahrady, se zubří populace rozrostla na několik desítek tisíc kusů a v roce 2020 byl nakonec zubr evropský vyřazen z Červeného seznamu ohrožených druhů Mezinárodní unie pro ochranu přírody (IUCN SSC).
„Každodenní pečlivá mravenčí práce zoologických zahrad tak po moha desítkách let vedla ke kýženému výsledku,“ doplnila mluvčí olomoucké zoo.
