O saolách se ví teprve 30 let

Tyto tury, jimž se také říká asijští jednorožci, lze i dnes spatřit jenom velmi vzácně. Žádný biolog je v divoké přírodě neviděl, existuje jen několik snímků z fotografických pastí.

A pak zprávy, že se vesničané pokoušeli chovat tato zvířata v zajetí, ale po několika týdnech jim uhynula, zřejmě kvůli nevhodnému krmení.

O saolách se ví díky biologovi Do Tuocovi, který v roce 1992 v přírodní rezervaci Vu Quang ve středním Vietnamu našel dvě lebky a rohy z neznámého zvířete.

Následovaly další nálezy, mezi nimiž byla celá kůže. Laboratorní testy pak v roce 1993 prokázaly nejen to, že jde o nový druh, ale i nový rod z čeledi turovitých, k nimž se řadí ovce, kozy, antilopy nebo tuři.

Nejdříve dostal jméno Vuquangský tur, později saola, což je v jazyce etnika Lao odkaz na špičaté rohy.

Objev nového druhu byl označován za nejúžasnější událost zoologie ve 20. století, ale teď, po 30 letech, jsou saoly považovány za jedno z nejohroženějších zvířat.

Počty zřejmě rychle klesají zejména kvůli pytláctví, jemuž se ve Vietnamu daří od roku 1994. Pytláci se přitom nezaměřují výhradně na saoly, ale na úlovky vhodné pro vyznavače tradiční asijské medicíny nebo prostě na zdroj masa.

Saoly žijí v Annámském pohoří, které se táhne v délce kolem 1000 kilometrů Laosem, Vietnamem a severovýchodem Kambodže. I když se v tamních rezervacích posilují hlídky, pytláctví je stále intenzivnější.

„Tisíce lidí používají oka, v lesích jsou jich miliony. To znamená, že velcí savci a někteří ptáci nemohou uniknout a v Annámském pohoří jich ubývá,“ říká student Coloradské státní univerzity Minh Nguyen, který se ve svém doktorandském studiu zaměřuje na jeleny muntžaky.

V roce 2001 se odhadovalo, že v Laosu žije 70 až 700 saol a ve Vietnamu dalších několik set. Nedávno odborníci odhad zredukovali na něco přes 100 jedinců.

Mezinárodní svaz ochrany přírody (IUCN) saoly v roce 2006 zařadil mezi kriticky ohrožené druhy.

Naposledy fotopast zachytila jednu saolu v roce 2013 v rezervaci ve středním Vietnamu. Vesničané od té doby spatřili několik zvířat poblíž vietnamského národního parku Pu Mat a v laoské provincii Bolikhamsai.

Biologové William Robichaud a Simon Hedges roku 2006 založili organizaci na ochranu saol (SWG) s cílem najít zbývající volně žijící jedince a využít je v chovném programu v zajetí.

Z něj pak měla být zvířata znovu vypuštěna do volné přírody.

SWG spolupracuje s ochránci v Laosu a ve Vietnamu, získává informace od místních lidí, ale saoly nepřestávají unikat.

V letech 2017 až 2019 SWG rozmístila 300 fotopastí na území 28 kilometrů čtverečních v chráněné oblasti v Laosu. Ani jeden z milionu snímků nezachytil saolu.

Podle IUCN existuje určitý přehled o asi 30 procentech teritoria, na němž saoly žijí, a intenzivně se pátralo na dvou procentech tohoto teritoria.

Fotopasti nejsou nejlepší prostředek k nalezení zvířat, jež se pohybují jednotlivě na rozlehlém území močálů a hustého lesa. IUCN hodlá pátrání zintenzivnit.

Nadace Saola začala k tomuto účelu shromažďovat peníze. Chce vycvičit psy, kteří budou schopni vyhledat trus saol. Na místě se pak provede rychlý test DNA, a když potvrdí, že jde o saolu, začne se po ní v daném místě pátrat.

Pokud bude hledání úspěšné, budou nalezená zvířata odvezena do chovného centra vybudovaného vietnamskou vládou a SWG v národním parku Bach Ma ve středním Vietnamu.

„Je to významná chvíle historie ochrany přírody. Víme, jak vyhledat a zachránit tohoto savce, který žije na planetě Zemi možná osm milionů let. Potřebujeme ale, aby lidé pomohli a podpořili nás. Nebude to drahé a pro saoly, Annámské pohoří i pro nás to bude mít velký význam,“ řekl Robichaud.