Nejstarší sněhová koule slaví 50 let. Američan ji skladuje v mrazáku

Když na začátku února roku 1976 napadl v kalifornském San Jose sníh, byla to velká událost. Navzdory tomu, že město leží o kus severněji než například Los Angeles, a navíc je obklopeno horami, šlo v dané oblasti o výjimečnou věc.

Tehdy čtrnáctiletý Jeff Shamus z toho měl obrovskou radost a bylo to podle jeho slov naprosto magické, protože viděl sníh poprvé takříkajíc na vlastní zahradě. Když tedy začala bílá peřina tát, chtěl si vzpomínku na tuto událost uchovat, a tak nabral trochu sněhu a strčil jej do mrazáku.

Zároveň však nečekal, že by tam vydržel kdovíjak dlouho. Předpokládal, že jeho maminka kouli za pár dnů vyhodí. Ta však vzácný vzorek sněhu dala do krabice a později do sklenice od burákového másla a nechala ji vzadu v mrazáku až do své smrti v roce 2017.

Tehdy převzal starost o sněhovou kouli, jež je velmi pravděpodobně tou nejstarší na světě, sám dnes již čtyřiašedesátiletý Jeff a uchovává ji doslova pro další generace, přestože dodává, že jeho dospělé děti tomu vůbec nerozumějí.

„Vyrůstaly v oblasti, kde je sníh úplně běžný, takže vůbec nechápou, proč to dělám,“ řekl Jeff agentuře AP. Tím mimo jiné naráží na skutečnost, že v minulosti byla sněhová koule několikrát ve vážném ohrožení, například při výpadcích elektřiny nebo když se stěhoval ze San Jose do svého současného bydliště ve městě Reno v severní části Nevady.

„Když jsem se stěhoval do Rena, zabalil jsem to do suchého ledu a celou cestu jsem z toho byl ve stresu,“ popisuje pravděpodobně nejkritičtější okamžik v dosavadním „životě“ padesát let staré sněhové koule.

Ta ovšem vzhledem ke svému věku již kouli moc nepřipomíná, protože změnila tvar i strukturu, ale to Jeffovi vůbec nevadí. A navzdory udiveným pohledům potomků i okolí ji chce po své smrti odkázat právě svým dětem.

„Když někdo zemře, obvykle potomkům zanechá peníze, šperky nebo domy. Ale moje děti dostanou nejstarší sněhovou kouli ve sklenici od burákového másla. Není to snubní prsten, ani fotoalbum, ale je to zkrátka naše,“ řekl s tím, že pak už bude právě na jeho dětech, co se starým sněhem udělají. Pevně však doufá, že roztát ho nenechají.

V Jeffových očích totiž jde o skutečné rodinné dědictví a silnou připomínku jeho úžasné maminky. „Byla sentimentální v tom nejlepším slova smyslu – uchovávala věci, na kterých nám dětem záleželo, i když se komukoli jinému zdály hloupé,“ řekl a popsal, že jeho pocity jsou zvláštní směsí nostalgie při vzpomínce na nečekané sněžení a vděčnosti mamince za to, že v jejích očích mělo cenu sníh uchovat.

„Myslím, že si tu sněhovou kouli nechala v mrazáku proto, že připomínala vzácný a šťastný moment, který jsme spolu jako rodina prožili,“ uzavřel své úvahy softwarový inženýr Jeff Shamus.