Na pohřeb dorazil i smrťák s rezavou kosou. Přála si to excentrická nebožka

Sharon Taffsová z městečka Maldon v anglickém hrabství Essex byla značně nonkonformní dáma. Z tohoto světa ovšem odešla již v osmašedesáti letech, když prohrála boj s rakovinou. Ve svých posledních dnech si však ještě stačila sama naplánovat vlastní pohřeb.

Mezi jejími přáními byla například živá kapela, která bude hrát její oblíbené písně, a také měla představu, že zcela proti běžným zvyklostem přijdou smuteční hosté ve světlém oblečení. Ne zcela obvyklé bylo rovněž přání, aby ji pozůstalí dali zpopelnit ještě před pohřbem, aby v kostele při obřadu mohla být vystavena její urna.

A také chtěla, aby na její pohřeb přišla smrtka s kosou. Této role se nakonec ujal devětapadesátiletý Kenny Rossington, přítel o deset let mladší Louise Millerové, dcery paní Taffsové. „Maminka si myslela, že je to opravdu dobrý nápad,“ řekla webu Independent Louise s tím, že Kenny chtěl původně truchlícím připomenout, že i oni už jsou pomalu na řadě.

Nakonec však měly události lehce jiný průběh. „Zahrál to skvěle, v kostele stál vzadu a nepromluvil ani slovo,“ uvedla Louise s tím, že pár smutečních hostů se i docela dost polekalo. A to navzdory tomu, že byli předem varováni.

Paní Taffsová za života pracovala v továrně na nábytek pro školy a ve volném čase se věnovala kreativním zálibám, jako například malování či pletení. V pozdějším věku se stala praktikující členkou církve, a také proto ve svých posledních dnech hleděla smrti vstříc s nadhledem. Byla přesvědčená, že až přijde její čas, setká se s Ježíšem.

Při pohřbu byla v kostele také spousta předmětů z jejího života a hosté si při hudbě podupávali do rytmu. „Když se řekne pohřeb, představíte si pláč a smutek, ale toto byl ten nejlepší pohřeb, na jakém jsem kdy byla,“ řekla Louise Millerová jistě nejen za sebe.

Po velmi netradičním obřadu se pak všichni hosté odebrali do nedaleké hospody, kam paní Taffsová za svého života ráda chodila s přáteli hrát karty.