Na kopřivnickém hřbitově rostou houby, nasbírat jich lze i koš

Hned upozornil, že houby na hřbitově zase až tak velká vzácnost nejsou. „Protože je to něco jako takový lepší park. Dokonce i na hrobech někdy rostou,“ prozradil s tím, že zrovna na kopřivnickém hřbitově nachází houby každoročně.

„Jak jsou borovice, tak tam roste klouzek zrnitý. Pak je tam slizák lepkavý, křehutka sametová a občas se objeví i vzácnější muchomůrka šiškovitá,“ vyjmenoval Durček, co nejčastěji lze mezi hroby najít. Ujistil, že všechny jsou jedlé. „I ta muchomůrka, ale není dobrá,“ usmál se.

Na otázku, kdy je nejlepší na hřbitově houbařit, je podle mykologa jednoduchá odpověď. „To je na počasí. Když je ideální, tak jich tam je velké množství. Možná i košík by člověk nasbíral,“ odhadl s tím, že o houbách mezi hroby se ve městě všeobecně ví.

Potvrdil to i Standa, jeden z pracovníků městské firmy Slumeko, který sekal okolo náhrobků trávu. „Rostou po celém hřbitově,“ řekl na adresu hub a pokračoval: „S košíkem na ně ale nikdo schválně nechodí, jen když jdou na hřbitov.“

Stejně to má i Durček, který za největší delikatesu z toho, co na hřbitově roste, označil klouzka zrnitého. „V lese běžný není. Dá se najít, ale málo,“ poukázal.

To, že kopřivnický hřbitov není ojedinělým houbařským rájem, potvrdil Karel Tejkal, člen výboru České mykologické společnosti. On sám sbírá houby v Lesním hřbitově ve Zlíně, který založil už Tomáš Baťa.

„To je vyhlášená lokalita, roste tam třeba hřib dubový, ale i velice zajímavé druhy z pohledu mykologického,“ nastínil s tím, že jinde takové bohatství druhů jako na zlínském hřbitově neviděl.

Tejkal přiznal, že i když na Lesní hřbitov chodí lidi pro houby ke konzumaci už léta, on to měl dlouho jinak. „Dřív jsem se žinýroval a chodil tam jen s foťákem a fotil jsem. Teď už je i sbírám. Akorát ve všední den, kdy tam není tolik lidí,“ pousmál se.

Čím to je, že se houbám mezi hroby daří, není jasné. „Faktem je, že tam jsou stromy, které se nekácí tak často, takže bývají dlouhověké,“ přemítal Tejkal, který za houbařsky zajímavé lokality považuje i řadu městských parků vzniklých na místech, kde dříve stály budovy. „Jsou tam zbytky zdí, omítky a vápenitá reakce toho podloží pak nahrává druhům, které nikdy v lesích nenajdete,“ vysvětlil.

Říct, která lokalita je z pohledu mykologů zajímavější než jiná, však nelze. „Kolega, co se mnou chodí na houby, objevil na dětském hřišti v Lubině (místní část Kopřivnice – pozn. red.) hřib rubínový. To je něco jako suchohřib, má nádherně rubínově červenou barvu,“ popsal Durček.

Vášnivý houbař a odborník netajil, že jej nález hřibu rubínového v lokalitě překvapil, protože tam nikdy nebyl. „Houby se šíří výtrusy a ty jsou lehké, takže můžou letět vzduchem i několik kilometrů. Když se k nám dostane písek z Afriky, tak i ty výtrusy sem doletí,“ objasnil, jak se houby šíří po světě.