Článek
Dvaasedmdesátiletý Karl Arps pracuje již řadu let jako zdravotník a dokonce vede kurzy pro další adepty tohoto nanejvýš záslužného povolání. Na jednom takovém přednášel i na konci letošního března na Fox Valley Technical College ve wisconsinském městě Appleton a zpočátku vše probíhalo jako obvykle. Pak však chtěl studentům názorně předvést typické příznaky infarktu.
Těžko říci, zda se do této role natolik položil, nebo šlo zkrátka jen o nevídanou souhru okolností, ale při této demonstraci jej postihl infarkt skutečný. Jeho ruka se nepřirozeně zahnula, zkřivila se mu tvář a začal vydávat chroptivé zvuky, uvedl web CBC.
Že je tady něco v nepořádku, si jako první uvědomil Logan Lehrer, hasič, jenž si rozšiřuje kvalifikaci právě o zdravotnický kurz. I když i on přiznává, že v první chvíli měl jisté pochybnosti, zda se z Karlovy strany nejedná o nějaký vtípek.
Hned v následujícím okamžiku však již společně s dalšími pěti studenty duchapřítomně zareagoval, když přivolali na pomoc další instruktorku Traci Blondeauovou, pod jejímž vedením zahájili oživování. Ta se zprvu pokusila Karla „probrat“ konvenčními metodami, ale i ona v tu chvíli naznala, že tady skutečně něco nehraje. Logan mezitím také zavolal na tísňovou linku.
„Všichni jsme měli své úkoly a všichni jsme věděli, co máme dělat,“ popsal později koordinovanou záchrannou akci. Během několika minut dorazili záchranáři, převzali si pacienta do své péče a odvezli jej do nemocnice. Tam Karl podstoupil operaci a po zhruba týdenní rekonvalescenci odešel po svých domů.
V pořadu As It Happens pak zkušený zdravotník popsal, že poslední věc, na kterou si pamatuje, je hlas jednoho ze studentů, který mu říkal, že nevypadá dobře. Další vzpomínky pak má až ze sanitky.
„Ale z toho, co mi pak bylo řečeno, udělali všechno přesně tak, jak jsme se to učili v kurzu kardiopulmonální resuscitace (KPR),“ pochválil své zachránce a dodal: „Poděkovat jim je málo. Zachránili mi život, tečka.“
Smutná statistika
Zároveň zdůraznil, že měl velké štěstí. „Působím v oboru už čtvrt století a lidi zachráněné pomocí KPR, u nichž jsem zasahoval, spočítám na prstech jedné ruky. Někdy se nám podaří obnovit puls v sanitce nebo i rovnou na místě, ale daná osoba nakonec o dva nebo tři dny později v nemocnici stejně zemře,“ popsal smutnou statistiku.
A potvrzují to i data Amerického Červeného kříže. Podle nich totiž infarkt, k němuž dojde mimo zdravotnické zařízení, přežije méně než deset procent lidí. Organizace však dodává, že toto číslo se může až ztrojnásobit, pokud je ihned zahájena resuscitace pomocí přenosného defibrilátoru.
Karl Arps se tak zařadil k vyvoleným, kteří měli štěstí na včasnou a správnou pomoc. Zpátky do práce se sice ještě nějakou dobu nevrátí, ale už dvakrát navštívil své studenty, aby jim přinesl nějaké to sladké poděkování a předal odznaky za záchranu života.
A radost mu dělá i další věc. „Často jsem si říkal, jestli ti lidé ve třídě jen zabírají místo, nebo jestli opravdu poslouchají. No, ale teď už vím, že opravdu dávají pozor. A díky bohu, že tam byli,“ uzavřel spokojeně Karl Arps.
