Článek
Opevnění označované jako Hadriánův val vzniklo na severu dnešní Anglie na počátku druhého století našeho letopočtu na příkaz římského císaře Hadriána. Stavba trvala zhruba šest let a výsledkem bylo 117 kilometrů dlouhé a až šest metrů vysoké opevnění s několika pevnostmi, které se táhlo z oblasti dnešního Newcastlu na východě až po záliv Solway Firth na západě.
Val měl sloužit jako štít proti nájezdům barbarů ze severu a dnes je tato monumentální stavba na seznamu světového dědictví UNESCO. Ale ačkoliv nápory barbarských hord mu dnes již nehrozí, musí čelit novému narůstajícímu nebezpečí: pejskařům.
V době stále rostoucího turismu se totiž i Hadriánův val stává cílem čím dál většího počtu návštěvníků. A mnozí z nich neváhají s sebou brát i své psí mazlíčky. Tomu se na jednu stranu nelze divit, protože některé úseky valu se táhnou doslova „uprostřed ničeho“, takže se tam psíci mohou krásně vyblbnout. Horší je to však již s jejich majiteli.
Pejskaři totiž dokážou udržet myšlenku, že „pozůstatky“ po svých miláčcích mají sebrat, ale zjevně se jim už nechce je někam odnášet. Ve valu jsou tak stále častěji vidět sáčky s nevábným psím obsahem, které lidé jednoduše zastrkali do mezer mezi kameny, z nichž je zeď postavena.
Když tedy z valu svítí barevné sáčky, představuje to problém nejen estetický, ale také takříkajíc etický, když si někdo vůbec dovolí něco takového udělat 1900 let staré pamětihodnosti. Ale největší potíž představuje skutečnost, že předměty zasunuté do zdiva mohou zvětšovat mezery mezi kameny a ty se pak rychleji uvolní. Zjednodušeně řečeno, tak sáčky s psím trusem mohou urychlit rozpad Hadriánova valu.