Článek
„V době, kdy byla plzeňská přehrada a většina zdejších řek na nejnižším stavu vody a hrozilo, že třeba Úslavou nepoteče nic, byl bobrem revitalizovaný – dříve téměř bezcenný – Luční potok oázou života na okraji sluncem rozpálené a vysušené Plzně,“ připomněl Karel Makoň z plzeňské záchranné stanice živočichů.
„Jedna bobří rodina stačila na to, aby i v tom největším několik měsíců trvajícím úmorném suchu tady byl vody pro všechny dostatek a nedocházelo k extrémním excesům a škodám,“ upozornil Makoň.
Vodu na zhruba dva kilometry dlouhém úseku potoka a v jeho údolní nivě zadržuje několik kaskádovitě a důmyslně postavených bobřích hrází. „Připočteme-li k tomu bohatě nasycenou půdu, která funguje v krajině jako obří nacucaná houba, i vodní a břehovou vegetaci plnící funkci kořenové čistírny, tak máme perfektně fungující rezervoár vody a cenný biotop k tomu,“ konstatoval Makoň.
„Část vody posílila spodní prameny, část vytvořila mělké tůně, které se staly útočištěm pro volně žijící živočichy a rostliny,“ poznamenal Makoň a dodal: „Zkrátka fungující, vysoce efektivní krajinotvorný prvek, který by měl být na všech větších i menších tocích. Pak bychom byli připraveni jak na extrémní sucha, tak na povodně a přívalové srážky.“
