Diamant ztracený v pátek třináctého na letišti se po čtyřech hodinách našel

April Schmittová strávila na konci května a začátkem června více než dva značně náročné pracovní týdny v Los Angeles, a tak se 12. června již opravdu těšila zpátky domů do Pittsburghu. Jenže se začaly kupit potíže. Nejprve se její let zpozdil a potom kvůli tomu nestihla přestup, a tak musela přenocovat v hotelu u letiště a v cestě pokračovala až druhý den.

Ale když v pátek 13. června konečně dosedla na pittsburghském letišti, smůla pokračovala. Když si totiž z pásu vyzvedávala zavazadlo, skřípla si ruku mezi kufr a okraj pásu. S úlekem i rozčílením ji prudce vytáhla a namířila si to ven z letiště. Jenže po zhruba půlhodině cesty autem si všimla, že na jejím snubním prstenu, který od svého manžela dostala již v roce 1992, chybí 1,25karátový diamant (0,25 gramu).

Vrátila se tedy na letiště a začala hledat. Po chvíli se k ní připojili čtyři zaměstnanci letiště a po drahém kameni pátrali všude možně. Dokonce z pásu odmontovali i několik panelů, aby se podívali i pod něj. Jejich společná snaha ale úspěch nepřinesla ani po hodině a půl. Prsten má pro April z pochopitelných důvodů velmi vysokou hodnotu, zejména emociální. Domů se proto vrátila naprosto zoufalá.

A shodou okolností se k němu velmi silně váže právě i pátek třináctého. Její manžel ji s ním totiž požádal o ruku v pátek 13. března 1992 a vzali se v pátek 13. listopadu.

Nakonec však měla velké štěstí i v pátek 13. června 2024. Asi čtyři hodiny poté, co zdrcená po neúspěšném hledání napodruhé opustila letiště, zvedla telefonát, jenž jí oznamoval, že se drahý kamínek při čištění pásu zevnitř nakonec přece jen našel.

„Doslova mi spadla čelist. Byla jsem nadšená. Nemohla jsem se dočkat, až se dostanu na letiště,“ řekla Schmittová stanici CBS News s tím, že snaha a poctivost úplně cizích lidí znovu obnovila její „víru v lidskost“.