Američanka dělá zdarma sousedům snídaně, úřady jí to zakázaly

Kathy Kiteová žije ve vesnici Harrisburg, která leží v centrální oblasti amerického státu Missouri a má necelé tři stovky obyvatel. Prakticky všem jim tato dáma každé ráno připravuje snídaně, což mimo jiné značně posiluje sousedské a mezilidské vztahy a utužuje sounáležitost v tomto „zapomenutém“ kousku Ameriky.

V červenci však Kathy dostala dopis od okresních úředníků, podle něhož má s touto činností bez prodlení skončit. Ve zdůvodnění stálo, že na komerční výrobu a distribuci jídla nemá požadované vybavení ani potřebná povolení. Kathy však sousedům za snídaně nic neúčtuje, rozdává je zdarma.

„Hodně mě to rozrušilo a začala jsem se bát, že půjdu do vězení, protože v dopise stálo, že pokud nepřestanu vařit snídaně pro svou komunitu, hrozí mi pokuty a vězení,“ popsala své obavy webu Fox News. A také rozvedla, jak se k této bohulibé činnosti vlastně dostala.

Pracuje na místní čerpací stanici, kde se však v době covidu přestalo prodávat jídlo. Stálí zákazníci z toho byli rozmrzelí, a tak ji v květnu napadlo, že jim pár porcí k snídani připraví sama. Setkalo se to s okamžitým úspěchem, a záhy k ní tedy na něco k snědku, kávu a příjemné poklábosení začali chodit i další lidé, a dokonce i místní maminky s dětmi, než je pošlou do školy.

Dnes se tak dá říci, že ke Kathy chodí na snídani doslova celý Harrisburg, a dobrosrdečná žena proto začala i vstávat dříve, aby stihla všechno včas připravit. Jenže byrokrati jí to chtějí zakázat.

Okresní úředníci se sice hájí tím, že výzvu Kathy poslali na základě oznámení, v němž si někdo stěžoval, že mu po snídani bylo špatně, nicméně již neberou ohled na realitu a považují Kathy za provozovatelku komerčního stravovacího zařízení.

Argumentují například tím, že před jejím domem je k vidění cedule s nápisem „Otevřeno“, stojí tam sklenice na „spropitné“ a také že svou nabídku zveřejňuje na sociálních sítích, což jsou podle úředníků znaky typické pro klasické restaurace či bistra.

Ale tyto podniky již musejí mít i patřičné vybavení a splňovat také hygienické normy. „Jenže to bych musela utratit stovky tisíc za komerční kuchyň,“ rozčiluje se Kathy i s poukazem na to, že by byly potřeba výraznější stavební úpravy. „A přece si nezničím svůj krásný, 115 let starý dům jenom proto, že chci sousedům dávat burritos zdarma,“ trvá na svém odmítavém postoji.

Poté, co Kathy své patálie s úředníky zveřejnila, přispěchali jí na pomoc i lidé z právnické organizace Goldwater Institute, která pomáhá u soudů bránit práva a svobodu jednotlivců čelících státní či korporátní mašinerii.

„Její příběh je učebnicovým příkladem šílené byrokracie. Občané by neměli mít povinnost žádat o povolení od vlády, aby lidem mohli nabídnout kávu a něco k jídlu při společném setkání. Vláda je tu proto, aby takovou sousedskou laskavost chránila, ne aby ji trestala,“ má jasno jeden z ředitelů Goldwater Institutu Dave Roland.

Zatím není jisté, zda Kathy nakonec skutečně stane před soudem, ale okresní úředníci alespoň ujistili, že na rozdíl od její původní obavy v žádném případě neskončí ve vězení. A doplnili, že podle předpisů státu Missouri je možné jídlo „beztrestně“ poskytovat rodině a přátelům, nicméně v případě širší veřejnosti to už není jen tak.

Odhodlaná žena však se snídaněmi pro sousedy přestat nehodlá. „Postarala bych se o jídlo pro děti, postarala bych se o jídlo pro rodinu a nepřestanu vařit ani pro sousedy. Protože oni jsou taky jako moje rodina,“ dává jasně najevo, jak je pro ni místní malá komunita důležitá.

A úředníky zároveň vyzývá, ať se k ní do Harrisburgu přijedou podívat, aby se přesvědčili, že její dům je čistý, a dokonce v něm nemá ani žádná zvířata. A když už tam budou, tak bezpochyby také dostanou něco k snídani.