World Wide Web během 35 let zásadně změnil svět

Web se zrodil na půdě Evropské organizace pro jaderný výzkum (CERN) se sídlem v Ženevě. V polovině roku 1980 přišel do této mezinárodní vědecké organizace jako konzultant britský softwarový inženýr Timothy Berners-Lee.

Pro své potřeby tehdy naprogramoval jednoduchý elektronický katalog, do kterého se dalo vstoupit odkudkoliv prostřednictvím počítačové sítě. Jednotlivé listy propojoval systém odkazů, díky nimž bylo možno snadno vyhledat související informace. To už byl jen malý kousek od systému internetových stránek, mezi nimiž lze jednoduše přecházet pomocí hypertextových odkazů.

Koncem roku 1981 ale Bernersovi-Leemu vypršel původní šestiměsíční kontrakt s CERNem, a proto odešel pracovat pro firmu Image Computer Systems. Teprve po návratu do Ženevy v polovině dekády svůj někdejší nápad rozpracoval a na jaře 1989 jej nabídl CERNu jako řešení dlouhodobých problémů se sdílením dat mezi vědeckými týmy.

Spolu s Robertem Cailliauem a několika dalšími spolupracovníky navrhl Berners-Lee jazyk pro vytváření webových stránek (HyperText Markup Language, zkráceně HTML) a definoval protokol pro přenos stránek internetem (Hypertext Transfer Protocol, HTTP). A vymyslel i program, jenž sloužil zároveň jako editor i prohlížeč stránek.

Při úvahách nad názvem nového programu napadaly Bernerse-Leeho názvy jako Mine of Information (Důl na informace) či Information Mesh (Informační spleť). Nakonec se usnesl na názvu WorldWideWeb (Celosvětová síť). Tento název se posléze v mírně modifikované podobě (s mezerami mezi slovy) stal označením pro celou službu, zatímco samotný prohlížeč byl překřtěn na Nexus.

V srpnu 1991 byl do provozu uveden první webový server na světě. Řádkový prohlížeč, jehož emulátor si dnes mohou zájemci vyzkoušet na oživené adrese info.cern.ch, dokázal zobrazit jen text a nešlo ho ovládat myší, na všechno byla potřeba klávesnice. Hlavní cíl, tedy funkčnost na všemožných operačních systémech, ale splněn byl.

World Wide Web se díky tomu mohl začít šířit po světě – a také se stát pro běžné uživatele synonymem pro internet, ačkoli se jedná o dvě z principu odlišné věci. Internet je systém vzájemně propojující počítačové sítě na celém světě, zatímco World Wide Web aplikace nebo služba, která na internetu funguje.

Tvoří ji obrovské množství stránek, dokumentů a jiných souborů vzájemně propojovaných hypertextovými odkazy. Počet webových stránek se dnes odhaduje na 1,2 miliardy, ovšem valná většina z nich – odborníci hovoří o přibližně 85 procentech – není aktivních. Znamená to, že veškerý webový život se odehrává na zhruba 200 milionech webů.

Letos v únoru uplynulo již 32 let od připojení České republiky k internetu. Kvůli chybějícímu kabelu se ale tehdy připojení málem nerealizovalo, jak pro Novinky.cz zavzpomínal Jan Gruntorád, bývalý ředitel sdružení Cesnet. Právě on se totiž s partou několika nadšenců podílel na připojení Česka k této celosvětové počítačové síti.

„V roce 1987 jsem se vrátil ze stáže z Dánska a kolegům jsem vyprávěl o internetu. Vzhledem k tomu, že jsme pracovali v daném oboru, tak jsme se zabývali myšlenkou, jak připojit počítače v tuzemsku k těm rozlehlým počítačovým sítím,“ prohlásil Gruntorád.

To se po pár letech skutečně podařilo, i když se to neobešlo bez problémů. Na objednaný router – tedy na bránu do světa internetu – čekali více než půl roku, po doručení navíc zjistili, že součástí balení není kabel nezbytný pro propojení směrovače a modemu. Na další objednávku by čekali opět šest měsíců.

Nakonec se ale podle něj jeden kolega na zařízení podíval a řekl: „Kluci, počkejte, já zkusím něco vymyslet.“ „A odpoledne ten kabel dovezl, prostě jej vyrobil sám. Pak probíhaly testy a 13. února 1992 jsme internet na půdě ČVUT poprvé prezentovali široké veřejnosti,“ doplnil Gruntorád.

Právě za své přínosy při rozvoji internetu se Gruntorád koncem roku 2021 dostal jako první Čech – a dokonce jako první osobnost z regionu střední a východní Evropy – do Internetové síně slávy.

Zařadil se tak po bok osobností, jako je například otec internetu Vint Cerf, který do Internetové síně slávy vstoupil jako první. O rok později – v roce 2013 – pak ocenění získal propagátor svobodného využívání internetu Richard Stallman, v Internetové síti slávy je ale například i vynálezce webových stránek Tim Berners-Lee.