Článek
Základní verze je přitom dodnes zdarma, uživatelé si ale mohou připlatit pár desítek dolarů měsíčně například za to, že mohou dávat neomezený počet „lajků“ nebo mají větší kontrolu nad nastavením svého profilu.
Tinder, který získal velkou popularitu třeba mezi účastníky olympiády v Soči 2014, ale eliminuje odpůrce sociálních sítí, protože k přihlášení je potřeba mít facebookový účet. Pomocí Tinderu se pak zájemcům v mobilních telefonech objevují protějšky, jejichž preference jako věk či vzdálenost je možné upravit v nastavení aplikace. Na obrazovce se začnou objevovat fotografie splňující kritéria nastavení. U každého profilu se nachází série snímků a zájemce se dozví, zda s dotyčným nebo dotyčnou nesdílí facebookové přátele a zájmy.
Myšlenka na jednoduchou aplikaci, která by i s využitím lokalizace uživatele umožnila seznámení, se zrodila během intenzivního vývojářského setkání v únoru 2012 v hlavách Seana Rada a Joea Munoze. Původně se jmenovala MatchBox, kvůli podobnosti se jménem podobné průkopnické služby Match.com ji ale zakladatelé nakonec přejmenovali na Tinder. První verze, určená k vyzkoušení na pár vysokých školách, také používala pro výběr partnera běžné kliknutí, až od května 2013 se začalo používat potažení prstem na jednu či druhou stranu (anglicky swipe), které od Tinderu převzalo i mnoho dalších mobilních aplikaci.
Tinder má problém, nezvládá nalákat novou generaci uživatelů
