RECENZE: Onimusha: Way of the Sword je krvavý samurajský balet. Návrat po 20 letech se povedl

Hlavním hrdinou je Miyamoto Musashi, jeden z nejslavnějších japonských samurajů všech dob a průkopník boje se dvěma meči. Chtěl pilovat své umění a stát se nejlepším šermířem, jenže jeho plány zkomplikovala smrt. Zabila ho skupina démonů zvaných genma.

Musashi ale dostane druhou šanci díky mystické rukavici Oni, která ho přivede zpět mezi živé. A to je příležitost rozsekat na kusy všechny démony zaplavující Japonsko. Byť je kolem toho nejdřív spousta řečí, nadávek a snaha se rukavice zbavit.

Musashi mi zpočátku nebyl vůbec sympatický. Arogantní, sebevědomý, s přehnanou mimikou a pitomými vtípky zvláštně kontrastujícími s tím, co se odehrává kolem. Pod slupkou namyšleného samuraje se postupně ale objevují další vrstvy a nakonec jsem si k němu cestu našel.

Co se ale mimořádně povedlo, jsou protivníci, které budete fascinovaně sledovat od prvního setkání. Mají tolik osobnosti a maniakálního charisma, že je v jistém zvráceném smyslu musíte obdivovat. Brilantně napsané a vytvořené charaktery. Nenajdete moc lepších záporáků, kteří by působili tak živě a démonicky.

Hra mě neustále překvapovala svou nekompromisní brutalitou. Uvidíte obří masové koule ze zmasakrovaných bohů, vesničany rozdrcené a vymačkané při přípravě lidského vína nebo experimenty s rozřezáváním a sešíváním lidí a monster. Občas vám hra vyrazí dech, ale zapadá to perfektně do temné vize světa na pokraji zániku.

Dobře tomu napomáhá i oživování vzpomínek, v nichž vidíte, co se stalo před vaším příchodem do dané lokace. A většinou vás nečeká nic pěkného. Smrt a utrpení pomáhají budovat jedinečnou atmosféru každého místa.

Onimusha zkrátka dokáže být mimořádně temná a brutální. Zároveň nabízí kontrastní momenty s humorem a Musashiho vtípky. Někdy mě to trochu rušilo, ale postupem času jsem na tento specifický tón přistoupil a právě ta podivná směs nakonec dává Onimushe vlastní tvář.

Vše ještě o level výš posouvá více než povedená grafika. Kjóto 17. století je nádherné a na některé lokace se nebudete moci vynadívat. Ještě větší pochvalu si zaslouží animace a filmové sekvence. Mimika, pohyby postav i režie jsou místy skutečně filmové kvality a zejména velké příběhové momenty vypadají úchvatně. Naopak když jsou dialogy a scény vytvořené v herním enginu, je to lehce slabší.

Zářivou hvězdou je také soubojový systém. Už před vydáním bylo zřejmé, že Onimusha bude klást velký důraz na přesné vykrývání útoků. Pokud vám při slově parry naskočí Sekiro, nejste daleko od pravdy. Way of the Sword je ovšem výrazně vstřícnější a také nabízí další techniky, byť všechny jsou založené na přesném časování.

Jako jednu z nejlepších vlastností celé hry vidím důraz na agresivní útočný styl a podporování hráčů k ofenzivě. Autoři to v rozhovorech ještě před vydáním často zmiňovali, ale považoval jsem to spíše za takovou klasickou marketingovou omáčku.

Ale Onimusha vás skutečně žene neustále vpřed. Chce, abyste byli agresivní, tlačili na nepřítele a zasypávali ho útoky. Současně ale nesmíte bezmyšlenkovitě mačkat tlačítka. Ve správnou chvíli je potřeba tlak přerušit, počkat si na útok protivníka, přesně ho vykrýt nebo uskočit a okamžitě znovu převzít iniciativu.

Vzniká jedinečný rytmus střídající agresi s krátkými okamžiky trpělivosti. A právě tahle neustálá snaha dostat protivníka pod tlak odlišuje Onimushu od jiných akčních her.

Navíc je radost experimentovat. K dispozici nejsou jen meče, ale také luk nebo další zbraně při speciálních útocích, ať už jsou to kladiva ochromující soupeře nebo elektrické kopí s řetězy a čepelemi. Velkou roli hraje rukavice Oni, která dokáže zachytávat duše poražených démonů. Ty doplňují zdraví, pomáhají vylepšovat zbraně a také obnovují magii.

Celkově máte na výběr obří arzenál bojových technik, abyste mohli rozehrát krvavý balet.

Fantastickou drobností je možnost zaměřovat se u bossů při jejich ochromení na různé části těla. Podle toho, jakou část protivníka zničíte, můžete získat různé duše a odměny. Je to jednoduchý nápad, který ale soubojům přidává další taktickou vrstvu a zároveň skvěle zapadá do krvavého charakteru celé hry.

Řada hráčů také ocení přístup k obtížnosti. Onimusha není soulslike, který by si zakládal na tom, že vás bude mlátit hlavou o zeď. Obtížnost můžete libovolně měnit a hra vás za to nijak netrestá. Když několikrát neuspějete, sama vám dokonce nabídne její snížení.

Tvůrci očividně nechtějí, aby se někdo na jednom místě zasekl a přestal hrát. Přesto dokážou bossové pořádně zatopit a při vyšší obtížnosti musíte soubojový systém skutečně pochopit. Rozdíl je v tom, že hra nechává na vás, kolik bolesti jste ochotni snášet.

Ne všechno ale funguje tak skvěle. Onimusha se rozjíždí poměrně pomalu a chvíli mi trvalo, než si mě získala. Také mapy nejsou nijak obří, často hodně koridorové a budete se často vracet na známá místa, například kvůli vedlejším úkolům. Po svobodnějším Niohu mi chvíli trvalo si zvyknout, ale vše vyvažuje povedený příběh. Dohrání vám zabere něco kolem 25–30 hodin. Chvílemi ale můžete mít pocit, že hra svou délku uměle natahuje.

Také nabídka běžných protivníků mohla být pestřejší. Někteří mini i klasičtí bossové se postupně okoukají a hra je recykluje až příliš často. Opakování je ještě nápadnější právě proto, že svět není obrovský a stejné tváře potkáváte poměrně pravidelně.

Jenže čím hlouběji se do hry noříte, tím lépe její struktura funguje a příběh nabírá na obrátkách. Jste pak ochotni přimhouřit oko nad některými slabšími pasážemi.

Škoda, že si hra nedokáže udržet tempo až do úplného konce. Cestu k finále lemují bossové, které jste už několikrát porazili. Samotný závěrečný boss rush mi zase tolik nevadil, protože většinu protivníků lze díky získaným zkušenostem zvládnout napoprvé. Přesto by mu prospělo pár soubojů ubrat.

Mnohem větší problém představuje samotný finální souboj. Z hlediska příběhu obrovský rozdíl mezi schopnostmi Musashiho a hlavního protivníka funguje a hra vám dává jasně pocítit, proti komu stojíte. Z hlediska hratelnosti ale podle mě tvůrci přestřelili. Byť chápu tu snahu o vytvoření pocitu ze střetu s protivníkem, kterého by nemělo být možné porazit.

Souboj je ale dlouhý a náročný, což by samo o sobě nevadilo, ostatně výzvy mám rád, ale neustálé přerušování animacemi, dialogy a dalšími sekvencemi začne být velmi rychle otravné. Napoprvé to vytváří dojem velkolepého finále. Když ale souboj opakujete, a že ho na klasickou obtížnost opakovat budete, protože zvládnout tři fáze na jeden zátah není med, tak se z efektního divadla stává test trpělivosti. Po několika pokusech už nebojujete jen s protivníkem, ale také s chutí znovu sledovat a poslouchat všechno okolo. Je trochu paradoxní, že hra s tak skvělým soubojovým systémem si jednu z nejdůležitějších bitev sama zbytečně brzdí.

Onimusha: Way of the Sword není bezchybná. Potřebuje trochu času, než si vás získá, svět mohl být rozmanitější, nepřátel mohlo být více a recyklovaných minibossů naopak méně. Ani závěr se nevyhne zbytečnému natahování a finální souboj zaměňuje velkolepost za zdlouhavost.

Jakmile si ale všechno sedne, je těžké hru odložit. Soubojový systém výborně kombinuje agresivitu, přesné vykrývání a taktické rozhodování, bossové patří k vrcholům hry a možnost odsekávat jim jednotlivé části těla je návykově zábavná. K tomu přidejte nádhernou grafiku, filmové animace, brutální svět a protivníky, které budete současně nenávidět i fascinovaně sledovat.

Capcom našel způsob, jak sérii přinést modernímu publiku, aniž by z ní udělal další kopii Sekira, Dark Souls nebo Niohu. A přestože jsem k ní zpočátku hledal cestu, nakonec mě pohltila mnohem víc, než jsem po prvních hodinách čekal.

Onimusha mi svým přístupem k hernímu světu trochu připomíná Wolverina. Obě hry ukazují, že není potřeba pokaždé vytvářet obří světy se stovkami úkolů. Někdy stačí dobrý příběh a tah na branku.

Nechte se proto zlákat samurajskými souboji, při nichž vás hypnotizuje jiskření čepelí a každý dobře vykrytý úder vám projede tělem jako čistá rozkoš. Čekání se vyplatilo.

Onimusha: Way of the Sword si můžete zahrát na PC, PlayStation 5, Xbox Series X|S a Nintendo Switch 2. Cena standardní edice je 1899 Kč.

Hodnocení: 85 %