RECENZE: Marvel’s Wolverine sází na brutalitu a silný příběh

DNA Spider-Mana je ve Wolverinovi sice cítit, ale Insomniac odhodil otevřený svět a nehoní vás od jednoho otazníku ke druhému. Místo toho sází na strhující podívanou s vlastním tempem a atmosférou. Jen bych oželel některé zastaralé herní mechaniky.

James „Logan“ Howlett, tedy Wolverine, se po letech vrací k jednotce mutantů Team X. Její členové se snaží porazit Bolivara Traska, který unáší mutanty a experimentuje s nimi. Vedle Wolverina dostanou prostor také Mystique, Sabretooth a Jean Grey, ale seznámíte se i s dalšími mutanty. A do mysli se vám rychle zavrtá Nathaniel Essex.

Příběh postupně odkrývá nové vrstvy a zarývá drápy do Loganovy minulosti. Dávno pohřbené vzpomínky začínají ožívat. Ačkoliv trailery na můj vkus odkrývají více, než by bylo nutné, my vás necháme si příběh užít bez dalších nápověd. Řadu point ovšem budete brzy tušit a fanoušci komiksů některá tajemství rozkryjí ještě rychleji. I tak vše scénáristé pospojovali zase trochu nově a ve velkolepém stylu.

Příběh mě hodně bavil. Správně gradoval a je jednou z nejsilnějších stránek hry. Wolverine není jen samotář naštvaný na celý svět, který dokáže během několika sekund proměnit místnost plnou nepřátel v krvavou lázeň. Tvůrci pracují s jeho minulostí, vztekem i tím, co z něj vlastně ještě dělá člověka.

V některých okamžicích Wolverine lehce připomíná moderní God of War. Stejně jako Kratos je i Logan chodící zbraň, ale pod vrstvami vzteku se skrývá podstatně komplikovanější postava.

Výborně funguje především jeho vztah s Jean Greyovou. Když Logan ztrácí kontrolu, právě Jean se stává jeho kotvou a snaží se rozzuřenou bestii vrátit zpátky. Některé scény tak trochu připomenou Hulka s Natashou Romanoffovou (Black Widow), která se snaží probudit v Bruci Bannerovi lidskost.

Rozervanost Wolverina vyvolává otázku, kdy je ještě hrdinou a kdy už monstrem. A Insomniac proto nešetří brutalitou. Žádný dobrý soused Spider-Man. Logan trhá nepřátele na kusy. Končetiny létají vzduchem a krev stříká na všechny strany. Přesto nejde jen o samoúčelnou krvavou lázeň. K syrové surovosti Wolverina tohle prostě sedí.

Souboje jsou rychlé a agresivní. Wolverine se dokáže na protivníky vrhat z větší vzdálenosti, odrážet jejich útoky, používat speciální techniky a samozřejmě využívat i svůj vztek. Čím více Logan bojuje, tím nebezpečnější může být.

Důležitý je také jeho léčivý faktor. Wolverine dokáže přežít věci, které by jiného hrdinu zabily stokrát, a hra s jeho regenerací pracuje i přímo během bojů. Byť jsou okamžiky, kdy jsem si už říkal, jestli to není trochu moc. A podobně jako v Onimushe, dalším aktuálním hitu, i ve Wolverinovi máte v průběhu hraní pocit, že by hrdina finální souboj vyhrát neměl, že stojí proti příliš mocnému nepříteli.

Souboje mají ten správný wolverinovský styl, navíc si postupně odemykáte další varianty útoků a vylepšení. A jakmile na vás hra začne hrnout těžší soupeře, je potřeba využívat pohyb, správné načasování i jednotlivé schopnosti. Na začátku jsem měl trochu obavy, ale soubojový systém je dostatečně pestrý, abyste si užívali i delší výzvy, zejména v rámci nočních můr.

Trochu slabší jsou ovšem souboje s některými bossy. Umějí být velkolepé, ale zároveň se občas zbytečně protahují. Brzy pochopíte, co po vás hra chce, jen to musíte ještě několikrát zopakovat. Místo stále gradující bitvy se tak může dostavit lehká monotónnost.

Wolverine je mimořádně filmový. Takže nečekejte volnost, pojedete podle předem naskriptovaného scénáře. Hraní se plynule přelévá do filmečků a zase zpátky. Těšit se můžete na velké akční momenty, dramatické příchody i detailní práci s postavami. Někdy tak budete více sledovat než hrát. To není výtka, jen je potřeba to mít před hraním na paměti. Pokud chcete svobodu, musíte sáhnout po jiném titulu. Wolverine chce být blockbuster a filmové zpracování mu sluší.

Čeho ale nejsem velký fanoušek, je využívání dávno přežitých herních prvků ve stylu: zmáčkněte tlačítko na povel, opakovaně mačkejte jiné tlačítko, teď střídejte L2 a R2 a podobně.

Quick time eventy v podobně drahé akční hře působí zastarale. Když hrajete korejský hit Heroines Through My Lens, kde v příběhu z červené knihovny nečekáte nic jiného než pohled na hezké dívky, tak mačkání tlačítek podle scénáře vám je jedno, protože při pohledu na obrazovku stejně zapomenete reagovat. Ale jedna z nejočekávanějších her roku by si zasloužila více herní invence.

Spider-Man vás nechal poletovat obřím New Yorkem a zasypával mapu různými aktivitami, Wolverine je podstatně koridorovější. A funguje to. Byť i v něm se některé lokace lehce pootevřou. Jen nedává smysl se vydat dále než za nejbližší roh pro lahev whisky a bednu s materiálem na výrobu oblečků.

Hra vás většinou žene dopředu, střídá souboje, průzkum, filmečky a velké akční sekvence a málokdy dovolí tempu spadnout. Nemusíte přemýšlet, jestli před hlavním příběhem ještě vyčistíte další základnu nebo posbíráte deset předmětů rozesetých na opačných koncích mapy.

Když náhodou nevíte, kam pokračovat, stačí si nechat připomenout aktuální cíl a správný směr. Žádné půlhodinové bloudění v místnosti, protože jste přehlédli žebřík natřený tou správnou barvou.

Wolverine ukazuje, že v době posedlé stále většími otevřenými světy existuje i jiná cesta. Není nutné hráčům nabídnout desítky čtverečních kilometrů, stovky úkolů a mapu připomínající vánoční stromeček.

Stačí vytvořit kvalitní prostředí, držet tempo a dát hráči dost důvodů pokračovat dál. Navíc navštívíte přírodu, průmyslové komplexy i nádherná města. Jednotlivá místa mají vlastní atmosféru a vizuálně je to fantastická podívaná. A krvavou pouť si občas zpestříte jízdou na motorce. Ovšem rychlost je taková, že na kochání krajinou nezbývá moc času.

Příjemně mě překvapila šířka kosmetických doplňků. Logan může vystřídat řadu kostýmů inspirovaných různými podobami Wolverina, měnit lze dokonce i samotné drápy. Fanoušci si tak mohou vybrat obleček, který jim sedí nejvíce. Změna drápů je dobrý nápad, byť vizuálně to až takový rozdíl není. Pro hráče, kteří mají rádi drobnosti, je to ale rozhodně sladká bonboniéra. A také vás to donutí hledat materiál na výrobu oblečků.

Technicky na mě Wolverine většinou působil velmi dobře, úplně bez drobných škrábanců ale není.

Občas dokáže být překvapivě otravná obyčejná interakce s prostředím. U některých věcí musíte stát skoro na centimetr přesně, jinak se požadovaná akce jednoduše neobjeví. U hry, která vás jinak žene vpřed ve vysokém tempu, podobné zastavení působí zbytečně rušivě.

Podařilo se mi také při přeskakování na různá místa dostat Logana do pozice, ze které se nedokázal pohnout. Ale nebyl potřeba žádný restart nebo návrat ke starší uložené pozici. Stačilo skočit do menu a po návratu mě hra automaticky umístila na místo, odkud už bylo možné normálně pokračovat.

Velkou pochvalu zaslouží herecké výkony. Logana ztvárnil Liam McIntyre, kterého můžete znát třeba ze seriálu Spartakus, a jeho Wolverine funguje výborně. Dokáže být vyčerpaný, cynický i překvapivě zranitelný. Vše mu uvěříte. Není to uhlazený superhrdina, ale chlap plný vzteku, zmatku a bolesti.

Výraznou postavou je také Nathaniel Essex v podání Troye Bakera, kterého hráči znají například z The Last of Us nebo Death Stranding. Baker přesně umí pracovat s postavou, u které od začátku přemýšlíte, co všechno vám vlastně neříká.

Sledovat obě postavy je fantazie a zaslouží si nominaci za nejlepší herecké výkony na The Game Awards, což je herní varianta filmových Oscarů.

V době, kdy se hry často chlubí velikostí mapy a počtem hodin potřebných k dokončení, Wolverine nemá potřebu uměle nafukovat každou myšlenku. Raději střídá krásná prostředí, akci, emoce a velké příběhové momenty. Dohrání mi zabralo kolem 15 hodin, ale můžete se následně ještě vrátit k výzvám nebo si zopakovat hru na těžší obtížnost. Raději ale 15 hodin intenzivního zážitku než 50 hodin nudy.

Marvel’s Wolverine není revoluce v akčních hrách. Ani se o ni příliš nesnaží. Bere řadu mechanismů, které už dobře známe, balí je do špičkově zpracovaného komiksového blockbusteru a přidá k nim hrdinu, kterému výrazně dospělejší pojetí sedí.

Potěší i drobné vtípky, například odkaz na okno s kytarou z The Last of Us. Přiznám se, že jsem ke hře byl původně poměrně skeptický, ale svižná jízda mě bavila a už nyní se těším na pokračování.

Wolverine vychází 15. září 2026 na PlayStation 5. Cena standardní edice je 1899 Kč. Digitální deluxe edice stojí 2129 Kč a získáte v ní navíc další oblečky a herní bodíky na vylepšení schopností.

Hodnocení: 85 %