Z kufru na nářadí až k umělé inteligenci. Jak se měnily notebooky

Za vůbec první komerčně použitelný notebook je považován Osborne 1, který si premiéru odbyl před více než 40 lety – konkrétně 3. dubna 1981. Jeho otcem byl Adam Osborne, jemuž se po letech začalo přezdívat „otec notebooku“. Právě on byl totiž jedním z hlavních průkopníků v nově vznikající sféře.

Sluší se nicméně připomenout, že tento britsko-americký obchodník nebyl jediný člověk, který se na vývoji podílel. Nemalou měrou ke vzniku nové kategorie přenosných počítačů přispěl také Lee Felsenstein. Osborne 1 je jejich společným dílem.

Dnešní optikou může tehdejší výkřik moderní techniky působit tak trochu úsměvně. Všechny elektrické součástky byly umístěny v rozměrném plastovém kufru, který se v té době běžně používal na uskladnění nářadí.

Po odklopení víka získali uživatelé přístup k zabudované klávesnici, pětipalcovému monochromatickému displeji a dvěma disketovým jednotkám. Celá tato sestava vážila 12 kilogramů. Zajímavostí je i to, že zařízení nemělo vlastní zabudovanou baterii. Na cestách tak bylo nutné vždy připojit celý počítač k zásuvce. Teprve později se na pultech obchodů objevily externí baterie, díky kterým jste mohli bez nabíječky fungovat až jednu hodinu.

Osborne 1 se ve své době nabízel za 1795 dolarů, tedy 39 570 Kč podle dnešního kurzu. Pokud bychom nicméně tehdejší ceny přepočítali na současné, dostali bychom se na částku bezmála 5050 dolarů (111 350 Kč). I z toho je patrné, že si první přenosný počítač mohl dovolit málokdo.

Prodáno bylo 11 tisíc těchto počítačů, přesto v září 1983 firma zkrachovala. Neudržela tempo s konkurencí, která na pulty obchodů uvedla daleko atraktivnější stroje.

Osborne 1 je navzdory všem výše popsaným nevýhodám považován za první komerčně dostupný přenosný počítač. Koketovat s myšlenou vyšší mobility začali nicméně nejrůznější inženýři již v 70. letech 20. století.

Jeden z vůbec prvních návrhů tehdy zveřejnil Alan Kay z vývojového centra firmy Xerox. Nazval ho „Dynabook“ a popsal jej jako „zařízení, které by mohl vlastnit každý a které by bylo schopno zvládnout všechny potřeby uživatelů v oblasti informací“. Ani on sám si ale patrně nedokázal představit, jaký pokrok přenosné počítače za čtyři dekády udělají.

Právě Xerox byl jedním z výrobců, který následně začal přenosné počítače také vyrábět.

To, jak moc se přenosné počítače změnily, si uvědomíme při pohledu na moderní stroje. Nejde přitom pouze o jejich kompaktnější vzhled, vyšší výkon a brilantnější obrazovky, ale především nabízené funkce.

Například laptopy s grafikami GeForce RTX 40 využívají při hraní her umělou inteligenci. Řeč je o technologii DLSS (Deep Learning Super Sampling), která je konkrétně u řady GeForce RTX 40 k dispozici již ve třetí verzi.

DLSS dokáže analyzovat sekvenční snímky a pohybová data pomocí umělé inteligence a strojového učení tak, aby zvýšila grafický výkon využitím dedikovaných jader Tensor. Technologie DLSS tedy v podstatě využívá sílu neuronových sítí se strojovým učením a tím zvyšuje snímkovou frekvenci. Výsledkem jsou v praxi ostré snímky a plynulejší obraz v podporovaných hrách.

Rozdíl lze nejvíce poznat v rozlišení 4K, které jinak klade velký důraz na výkon grafiky. Jak se můžete přesvědčit na videu níže, v řadě titulů je možné na stejném hardwaru dosáhnout klidně až dvakrát vyššího snímkování.

Například ve Flight Simulatoru se zapnutým DLSS3 zvládnou grafiky běžet na 114 fps, zatímco s vypnutým jen na 54 fps. V titulu Cyberpunk 2077 je rozdíl ještě propastnější – 22 fps vs 100 fps. Testy běžely na kartě GeForce RTX 4090 v rozlišení 4K.

Pokud bychom se podívali pod pokličku celé technologie, DLSS 3 využívá v praxi výkon vzdálených superpočítačů Nvidia k učení a zdokonalování modelu umělé inteligence. Tyto aktualizované modely jsou následně dodávány přímo do počítačů a notebooků s kartami GeForce RTX prostřednictvím ovladačů Game Ready.

Jádra Tensor pak pomocí teraflopů dedikované umělé inteligence spouští technologii DLSS v reálném čase. To znamená, že během hry je vyššího výkonu dosaženo díky síti superpočítačů, výsledkem je plynulejší hra a plné detaily i při vysokém rozlišení.

Podobných technologií, které zlepšují zážitek ze hry, nabízejí moderní grafiky daleko více. Vyzdvihnout si zaslouží například podpora ray tracingu. Jde o technologii, která se v posledních letech začala hojně využívat v moderních hrách.

Díky tomuto standardu nabídnou jednotlivé tituly reálnější vykreslování grafiky ve hrách. Grafické karty s jádry Nvidia totiž dovolují vypočítat přesné stíny, odrazy a lomy světla podle konkrétních materiálů a samotné scény.

Co dalšího umí grafické karty v moderních laptopech – a pochopitelně i ve stolních počítačích – se dozvíte v našem dřívějším článku:

Může se vám hodit na Zboží.cz: Notebooky, Grafické karty GeForce RTX, Notebooky s grafickou kartou FeForce RTX