Článek
V řadě zemí se řeší minimální věk pro přístup na sociální sítě, ověřování věku a identity i možnost kontrolovat soukromou komunikaci kvůli ochraně dětí před sexuálními predátory.
Odbornice na ochranu soukromí Nora Kurzová upozorňuje, že debata často začíná otázkou, koho a co ještě kontrolovat. Méně už se ale podle ní řeší, zda lze cíle dosáhnout bez zásahu do práv a soukromí všech uživatelů. A přibývá ještě jeden problém: stále častěji ani nevíme, zda na internetu komunikujeme s člověkem, nebo s algoritmem.
Větší kontrola přitom nezasahuje jen pachatele, ale i všechny ostatní. „Většina lidí není pachatelem trestných činů. Nejčastěji navrhovaná řešení se ale chtějí dívat plošně na celou společnost a hledat ty jehličky v kupce sena místo zaměření se na konkrétní skupiny či podezřelé jednotlivce,“ řekla Kurzová.
Agresivita spíše neklesne
Zpochybňuje i představu, že se internet významně uklidní, pokud lidé budou nuceni vystupovat pod pravým jménem. „Už dnes jsou lidé na některých sítích ověření, a stejně tam pod svým jménem píšou agresivní věci,“ uvedla.
Úplně anonymní navíc běžný uživatel není ani dnes. Digitální stopy po něm mají poskytovatel připojení, mobilní operátor i provozovatel sociální sítě. Při podezření na trestný čin tak policie dokáže autora většinou dohledat. „Už teď jsme identifikovatelní, jenom to není úplně zjevné nejširší veřejnosti,“ vysvětlila Kurzová.
Možnost vystupovat anonymně přitom chrání i lidi, kteří k tomu mají vážný důvod – oznamovatele korupce, oběti násilí nebo lidi s menšinovým názorem. „Člověk, který říká, že se za svůj názor nestydí, může být odvážný, ale také má často většinový názor nebo méně co ztratit. Cítí se zkrátka silný v kramflecích,“ poznamenala.
Zvlášť citlivé je to u dětí. Na anonymním fóru provozovaném třeba ověřenou terapeutickou organizací mohou nejprve navázat kontakt pod přezdívkou a svou totožnost terapeutovi odhalit až později. „Pokud se dítě musí ztotožnit a napsat problém pod vlastním jménem, například že ho otčím osahává, je větší šance, že se vůbec nesvěří,“ upozornila Kurzová.
Povinné jméno samo o sobě nevyřeší ani dezinformace. Analýza více než 55 tisíc anglických článků odhadla, že umělá inteligence už vytváří přibližně polovinu nových textů zahrnutých do výzkumu. Na LinkedInu, kde lidé zpravidla vystupují pod skutečnou profesní identitou, označil detektor společnosti Pangram za plně vytvořené AI přes čtyřicet procent prověřovaných delších příspěvků.
Je tam vůbec člověk?
Kurzová proto za důležitější považuje takzvaný „proof of personhood“ – možnost ověřit, že za určitou aktivitou skutečně stojí člověk, aniž by musel veřejně odhalit svou totožnost. „Nechcete víc vědět, že ten, s kým jste se na internetu naposledy hádali o Nolanovi, byl robot, než jestli to byl nějaký Franta?“ ptá se.
Nejde přitom jen o teoretickou debatu. Evropská unie letos znovu umožnila internetovým službám automaticky vyhledávat v části komunikace materiály se sexuálním zneužíváním dětí. Firmy takové nástroje používat nemusí, pokud je však mají, mohou v tom pokračovat do dubna 2028. O širších a trvalých pravidlech se dál jedná.
Současně se zavádí ověřování věku. Evropské řešení má například stránce pro dospělé potvrdit pouze to, že uživatel překročil požadovanou hranici, aniž by jí musel sdělit své jméno či přesné datum narození. Kurzová právě kvůli rychlému vývoji technologií varuje před jednoduchými řešeními a před plošným dopadem většího dohledu.
„Dohled mění chování, ať už si to uvědomujeme, nebo ne.“ Přirovnává to k chránění anonymity u voleb: možnost neodhalovat veřejně svoji identitu vede k autentičtějšímu projevu, zatímco vědomí sledování člověka posouvá od svobody projevu dále.
Odmítá i argument, že kdo nic špatného nedělá, nemá se čeho bát. Data totiž nezmizí po jedné kontrole. Z informací o chování, názorech a aktivitě lze postupně sestavit velmi podrobný profil člověka.
Větší plošný dozor a represe navíc podle ní může vytvořit spíš fikci spokojené společnosti než skutečně zajistit bezpečnější prostředí. Kurzová to přirovnává k volbě z filmu Matrix: červená pilulka znamená nepříjemnou pravdu, modrá pohodlnou iluzi. „Chceme si všichni opravdu vzít tu modrou pilulku místo červené?“ uzavírá.
