Článek
Situací, kdy umělá inteligence lidi nevědomky „podporuje“ v nepoctivém chování, je celá řada. Není to nijak překvapivé - vzhledem k tomu, že všichni víme, jak často si AI vymýšlí.
Jeden příklad za všechny – ucházíte se o práci, o kterou opravdu stojíte, a připravujete životopis. Nejspíš projde několika kontrolami, možná ho ukážete i někomu z kamarádů nebo dokonce požádáte o kontrolu odborníka. Budete si u toho vymýšlet věci, které nejsou pravdivé? Většina lidí určitě ne. Možná něco prezentují v lepším světle, ale hranici čistého výmyslu nepřekročí. A když, tak by to hodnotitel znalý situace odhalil.
Ve stejné situaci si představte umělou inteligenci. Zadáte jí, aby vše zkontrolovala a doladila – upraví stylistiku, přesune slova a pak najednou zmíní odbornost, kterou nedisponujete. AI totiž hranici výmyslů nevidí. Vidí jen žádost o vylepšení životopisu, a tak to udělá, uvádí server Psychology Today.
Nejde mi to? Nevadí, AI to vylepší
Lidé nejsou dokonalí, ale pokud mají dělat věci ve spojení s umělou inteligencí, zvyšuje to u mnohých ochotu jednat nečestně – AI agenti totiž mnohem lépe vyhoví neetickým požadavkům než skuteční lidé, jak poukazuje studie z roku 2025.
Podobné chování se dá vysledovat například i ve školách, kde žáci nechávají umělou inteligenci vylepšit svoji práci. Bez určení hranic ji nechají dělat úpravy, po kterých vznikne velmi často zcela nová práce, kterou by dotyčný žák sám možná ani nikdy nevytvořil.
A stejně jako v předchozím případě to ani žákům často nevadí, nemají totiž žádné morální propojení s umělou inteligencí. To jim pak dává pocit, že jsou mnohem méně odpovědní za výsledný produkt, úkol.
Není to etické, ale není to moje vina
Proč vůbec delegování úkolů na umělou inteligenci mění psychologii nepoctivosti? Psycholog Albert Bandura přišel s již dříve zmíněným termínem morální odcizení. Všichni lidé si myslí, že jsou čestní a poctiví. Podvádění a nečestné chování tuto jistotu ohrožuje. Morální odcizení ale nabízí způsob, jak zmíněnou nejistotu „obejít“. V podstatě umožňuje chovat se eticky sporným způsobem – obvykle takovým, který slouží vlastním zájmům – s pocitem čistšího svědomí.
Něco jako „není to etické, ale není to moje vina“. Mezi běžné strategie, kde je vidět neetické chování, patří například:
- Morální ospravedlnění – „Chtěl/a jsem jen vyrovnat podmínky.“
- Eufemistické (zjemněné) nálepkování – „Umělá inteligence to za mě jen vylepšila.“ místo jasného tvrzení „Lhala za mě.“
- Zbavení odpovědnosti – „Neřekl/a jsem, aby to AI udělala, prostě to udělala.“ Udělal to stroj, nikoli já.
- Rozptýlení odpovědnosti – „Všichni ostatní to taky dělají.“
- Minimalizace následků – „Nikomu to neublíží, v té práci budu i tak dobrý/á.“ (Přesvědčování, že se vlastně nic zlého nestalo).
Čím obecnější úkoly umělé inteligenci lidé zadají, o to větší je manévrovací prostor pro nečestné chování. Morální odpoutání se ale podle vědců nespouští automaticky. Obvykle se projeví až ve chvíli, kdy jde o něco opravdu důležitého – získání práce, přijetí na školu, splnění hlavních cílů v práci…
V tu chvíli přichází na řadu specificky motivované chování. Lidé nezačínají nečestně, chtějí určitý výsledek. Zvyšující se tlak na jeho dosažení ale dává prostor pro formování vysvětlení, jak se k cíli dostat, i když to není úplně etické.
Je tak potřeba si uvědomit, kam až jsme ochotni zajít, abychom dosáhli svého. I přes neustálý vývoj technologií se nezbavíme odpovědnosti za své činy. Nečestnost do lidského života nezavedla umělá inteligence – byla tu vždy, AI jen zesiluje možnosti a obrušuje hrany, které činí spolupráci s ní tak lákavou.
