Článek
Cílem původní imitační hry, kterou Turing v roce 1950 zmínil v článku s názvem „Computing Machinery and Intelligence“, bylo zjistit, zda mohou být stroje flexibilní a projevovat obecné kognitivní schopnosti natolik dobře, že dokážou lidské hodnotitele přesvědčit o své lidskosti.
Základní podoba testu vypadá následovně: v jedné místnosti je člověk, který klade otázky, jež jsou následně předány do druhé místnosti, kde je zodpoví jednak další člověk, ale také stroj. Odpovědi jsou neutrální formou předány (většinou písemně) zpět člověku, který otázky vznesl. Pokud nedokáže rozlišit, kdy komunikuje s člověkem a kdy se strojem, prošla daná umělá inteligence Turingovým testem.
I přes vyspělejší metody testování „lidského chování“ u umělé inteligence je dodnes tento test s oblibou využíván. V březnu minulého roku byl například v Turingově testu posuzován GPT 4.5 – jeden z nejnovějších jazykových modelů (LLM) od společnosti OpenAI. V 73 % případů byl hodnocen jako lidský, častěji než skuteční lidé. Čtenáři dokonce upřednostňovali texty generované LLM před texty sepsanými lidskými odborníky, uvádí server Nature.
Obecná inteligence u člověka a stroje
Velké jazykové modely (LLM) uspěly například i na Mezinárodní matematické olympiádě, spolupracovaly s předními vědci při generování vědeckých hypotéz, které pak byly ověřovány při experimentech.
Pomáhají ale i programátorům při psaní kódů, skládají básně, v neposlední řadě denně komunikují s miliony lidí po celém světě.
Dá se tak říct, že již ukazují celou řadu kognitivních kompetencí, na což se Turing zaměřoval – srovnatelné je to s tím, co dnes označujeme jako obecnou umělou inteligenci (AGI).
I přesto ale mnoho vědců tvrdí, že současné modely AI obecnou inteligenci nevykazují – podle největších kritiků ji ani nikdy vykazovat nebudou. Při hlubším pohledu do problematiky se totiž objevují kromě jiného i pochyby ohledně přesného určení, co to obecná inteligence je.