Židenický puč: Fašisté v Brně zaútočili na kasárna

V Československu, kde se sedmdesát lidí vedených Ladislavem Kobsinkem z Národní obce fašistické (NOF) pokusilo v noci na 22. ledna obsadit Svatoplukova kasárna v Brně-Židenicích.

Za tmy okolo půl osmé večer odjelo z Vícemilic u Bučovic přes šedesát mužů, většinou místních dělníků, řemeslníků a nezaměstnaných. Dva autobusy je odvezly do Brna. Předpokládali, že pojedou chránit schůzi fašistů, ale kolem půlnoci jim Kobsinek oznámil, že jejich úkolem bude přepadnout 43. kasárna pěšího pluku 10 v Židenicích. Sesbíraným mužům s revolverem v ruce hrozil stanným soudem.

Skupina přepadla kasárna kolem půl jedné ráno, útočníci se dostali do areálu, když přelezli plot. Obsadili strážnici u hlavního vchodu, odzbrojili vojáky na stráži, vpadli do jedné z kasárenských budov, kde spali vojáci, a běželi k technické rotě, kde byly uloženy zbraně, jež si vzali i s náboji.

Vojáci se k nim však nepřidali, jak očekával Kobsinek. Ten doufal, že po vzoru Mussoliniho tažení na Řím potáhne na Prahu, svrhne vládu a zemi povládne legionářský generál, hrdina od Zborova a zakladatel NOF Radola Gajda.

Část vojáků se začala bránit, jeden se přetahoval s útočníky o svou pušku, kterou mu nakonec vzali a postřelili ho. V kasárnách byl vyhlášen poplach, vojáci se začali bránit a jeden z útočníků, Cyril Seménka z Vícemilic, byl zastřelen u poddůstojnické školy, když odmítl odložit zbraň. Další pučista byl postřelen a přišel o nohu.

Odpor vojáků, jimž přijeli na pomoc četníci, které vyburcovala střela z děla na Špilberku, pokus o převrat rychle zmařil a ve dvě ráno byl plně obnoven pořádek. Asi třetinu útočníků se podařilo zatknout na místě – včetně těch, kteří se schovali ve sklepích pod kasárnami. Další byli rychle dopadeni na nádražích, když se chtěli vrátit domů vlaky.

Kobsinkovi, který nevstoupil do areálu kasáren, se však podařilo spolu s Gajdovým bratrancem Duchoslavem Geidlem, jenž dorazil z plesu, dostat se za hranice do Rakouska – a pak vlakem přes Vídeň až do Jugoslávie, kde měl Geidl příbuzné.

Výslechy ukázaly, že za útokem stál člen Národní obce fašistické, a tak byl večer zadržen i její vůdce Radola Gajda (vlastním jménem Rudolf Geidl).

Spravedlnosti neunikl ani Kobsinek, který mimo jiné sloužil právě v židenických kasárnách. Z Jugoslávie byl vypovězen do Rumunska a tamní úřady jej po několika týdnech předaly do československých rukou.

Kobsinek si vyslechl u krajského soudu v Brně 26. června verdikt. Byl odsouzen na šest let, Bedřich Šušlík na čtyři roky a František Nedvědický na tři roky. Ostatní útočníci dostali kratší tresty. Jedenáct osob včetně Gajdy bylo osvobozeno, i když Kobsinek tvrdil, že spiknutí bylo mnohem rozsáhlejší a že o něm věděli jak vedoucí členové Národní obce fašistické ), tak i s generál Gajda.

Soud dospěl vzhledem k amatérskému způsobu provedení k závěru, že Gajda s akcí neměl nic společného a šlo čistě o iniciativu duševně labilního nadporučíka, který byl v roce 1928 propuštěn ze služby v armádě. Už dříve zkoušel naverbovat lidi, aby podnikli převrat, ale marně, protože byl považován za vyšinutého.

Mnohým však tresty připadaly vzhledem k nástupu Hitlera a Kobsinkovým záměrům nízké, protože nadporučík říkal: „Naším cílem bylo svrhnout dnešní režim a dosadit vládu, která by odpovídala přáním národa. Měli jsme v úmyslu zmocnit se Brna a pak pochodem jíti na Prahu.“ Doufal, že se ke vzpouře přidají další posádky.

Na podnět Kanceláře prezidenta republiky vyslovilo s rozsudky nesouhlas vrchní státní zastupitelství a požádalo o jejich přezkoumání Nejvyšší soud. T. G. Masaryk se obával, že by se Gajda skutečně mohl pokusit o převrat. Byť nebyly předloženy nové důkazy, rozsudek vynesený 28. března 1934 byl mnohem přísnější: Kobsinek dostal dvanáct let, účastníci akce několik let a Gajda půl roku, ačkoli nic nepotvrzovalo jeho zapojení.

Gajdovu politickou kariéru židenický puč neohrozil, jeho Národní obec fašistická, kterou založil v roce 1926 po vzoru italských fašistů, získala v roce 1935 šest parlamentních křesel. V době Mnichovské krize byla NOF pro obranu republiky, protože byla zaměřená vlastenecky a protiněmecky.

Za druhé republiky se stala součástí Strany národní jednoty. Zanikla v roce 1939, když byla sloučena do Národního souručenství. Gajda se stáhl z politiky, ale podporoval útěk vojáků do Polska.

Kobsinek byl propuštěn na svobodu za druhé republiky v lednu 1939. Po ustavení Protektorátu Čechy a Morava vstoupil do kolaborantské proněmecké Vlajky a stanul v čele jejích Svatoplukových gard. V roce 1944 získal německé občanství. Po válce chtěl utéci do Německa, ale byl zatčen a byl odsouzen na 12 let za kolaboraci. Po svém propuštění byl odsunut do Západního Německa, kde v roce 1988 zemřel.