Článek
„Je super, že si na to někdo vzpomene, že tady můžeme rozsvítit svíčky za někoho, kdo tady nemůže mít své blízké,“ zhodnotil dušičkovou akci na hřbitově Tomáš Fajkus z Darkoviček na Opavsku. Ten dorazil na místo posledního odpočinku stovek lidí s celou rodinou.
To, že jde o německý hřbitov, mu nevadilo. „Je to historie a historii nezměníme. Takhle by to mělo být, každý mrtvý si alespoň o Dušičkách zaslouží, aby za něj někdo zapálil svíčku,“ zmínil.
S akcí nazvanou Rozsviťme Chomýž, kdy cizí lidé zapalují na Dušičky svíčky na hrobech téměř zdevastovaného hřbitova, přišli před pár lety nadšenci z iniciativy Zachraňme Chomýž. „Letos zapalujeme třetí rok po sobě, připravili jsme dvě stě svíček, řada lidí si ale nosí vlastní,“ objasnil Martin Chalupa z Ostravy.
Poukázal, že uctít památku někdejších obyvatel vesnice, což byli hlavně Němci, dorazí vždy nejen lidé z Krnova a blízkého okolí, ale i z daleka. „Chodí jich spousta i s dětmi, které mají z tolika světel radost, a ještě se k tomu něco dozví o historii tohoto místa od rodičů,“ připomněl.
Hřbitov jako kronika místa
Právě Chalupa spolu s kamarádem Matějem Plačkem z Hlučínska za iniciativou Zachraňme Chomýž, která má za cíl uchovat kapli Panny Marie a okolní hřbitov i pro budoucí generace, stojí. A to přesto, že ani jeden z Krnovska nepochází a ani tam nebydlí.
„Jezdíme často do Jeseníků, a když jsme se jednou u kaple zastavili, tak tam viselo oznámení, že se mají lidé přihlásit ke svým hrobům, protože se plánuje likvidace hřbitova. Byl to pro nás šok. Bylo nemyslitelné, aby byl hřbitov zničen, protože má nejen zvláštní genius loci, ale bereme ho i jako kroniku místa a města,“ popsal Chalupa.
Nechtěli, aby byl hřbitov zrušen, a proto začali přemýšlet, co mohou udělat pro jeho záchranu. Založili facebookovou stránku, díky níž se začali ozývat s nabídkami na pomoc nejen podobně smýšlející lidé, ale i vysídlení Němci či jejich potomci. K tomu organizují brigády, při nichž hřbitov doslova vstává z popela.
Hřbitov a novogotická kaple Panny Marie v Chomýži pochází z počátku 20. století. Po druhé světové válce se ale jejich stav začal rychle zhoršovat. Podíl na tom měl nejprve poválečný odsun původního německého obyvatelstva a následně přítomnost nedaleké vojenské střelnice a vandalismus.
