Článek
Mord se provalil a ještě před popravou si vrah přál její tělo vysochat. Učinil tak ale v podobě, v níž našli dívčino tělo na dně Jeleního příkopu.
Zatímco druhá, historicky mladší verze pověsti ze 17. století vypráví, že se zřejmě jedná o dílo štukatéra a sochaře Bernarda Spinettiho. Ten měl v kajícném gestu vypodobnit tělo jiné ženy poté, co roku 1748 zavraždil nedaleko kláštera dceru hradního zahradníka, Marianu Ziener, s níž udržoval milostný poměr. Podle expertů se však jedná o lidové, po generaci tradované legendy postrádající věrohodné historické prameny.
Do baziliky svatého Jiří na Hradě lidé stojí dlouhé fronty.
Vysochaná postava, u níž nelze skálopevně určit její ženské rysy, je ztvárněna v životní velikosti. Figura má ruce podél těla a její zátylek halí plášť. Tajemná plastika má pocházet podle některých zdrojů z pozdní gotiky, kolem roku 1520.
„Další z možných teorií hovoří o tom, že se jedná o kamennou sochu spadající do pozdní éry renesance v duchu manýrismu 16. století. Kolem dob císaře Rudolfa II., jenž v Praze tehdy sídlil. Tematicky jde o prvek duchovní zásady memento mori (pamatuj na smrt; pamatuj, že jsi smrtelný – pozn. red.) nebo také vanitas, která má upomínat na pomíjivost lidské existence,“ popsala Novinkám Veronika Seidlová, památková specialistka z Kanceláře prezidenta republiky.
Vanitas je latinský pojem znamenající „prázdnota“ nebo „nicotnost“, který ve výtvarném umění označuje specifický typ zátiší zobrazující pomíjivost a marnost lidského života.
Pohled do tváře Brigity