Vystavit na Hradě svatováclavskou korunu celoročně? Dobrý nápad, říká historik

Například v drahých kamenech a jejich zpracování. Základ tvoří modré safíry a červené spinely. Jsou výjimečné svojí velikostí. Ten největší ze safírů patří k vůbec největším na světě. Sehnat ve středověku kameny tohoto druhu byl úkol jen pro pár tehdejších nejmocnějších panovníků.

Kameny jsou zpracovány typicky středověkým způsobem: nejsou broušené, ale vlastně hlazené ve svém přirozeném tvaru. Ploché, leštěné zlato navíc kameny ještě odráží, a vzniká tak z nich dvojitý dojem.

Zásadní je její spirituální hodnota, kterou jí vtiskl Karel IV. Nebyl to majetek vládnoucího panovníka, tomu ji dočasně propůjčil vládce české země – svatý Václav. Celková koncepce koruny je na tehdejší dobu - 40. léta 14. století – záměrně trochu „retro“. Karel IV. totiž nepochybně navázal na starší přemyslovské korunovační klenoty.

My dnes nevíme, jak vypadaly, ale je možné, že je Karel IV. znal. A jejich části použil na svatováclavskou korunu. Ale to jsou jenom domněnky. Inspiroval se také ve Francii a nepochybně znal korunu svatého Ludvíka, protože vyrůstal na francouzském dvoře.

Svatováclavská koruna je také výjimečná tím, jak Karel IV. o její vznik a pozdější přepracování osobně pečoval. A v tom, jak působivá je jednoduchost klenotu v kombinaci se základní červeno-modrou barevností.

Pokud vím, tak drahé kameny a ryzí zlato nejsou na lehké změny teploty nebo vlhkosti nijak zvlášť citlivé. A neohrozí je to. Také proto koruna vydržela sedm staletí tak, jak je. Může ji ohrozit mechanické poškození, prostě že někomu spadne. Při současných výstavních a přepravních standardech je to ale prakticky vyloučené. Myslím, že v té vitríně, kde jsou teď klenoty vystavené, by mohly zůstat stále bez jakékoli škody.

Mně by to přišlo jako celkem dobrý nápad. Je ale třeba zvážit tradici, která se k tomu váže. Je to tradice posvátnosti a ta by možná běžným vystavováním utrpěla. Celoroční expozici by měla předcházet debata ve společnosti a v současné situaci si nedokážu představit, že bychom se na tom všichni shodli.

Možná by to bylo jen další téma, které by společnost rozdělilo. Vystavit je jednou za rok kolem Dne české státnosti na svátek svatého Václava, jak to zavedl prezident Petr Pavel, je tedy dobrý kompromis.

Je to bez debaty památka srovnatelné uměleckohistorické hodnoty. Je starší než svatováclavská koruna, pochází z konce desátého století. Nicméně mezi římskou a svatováclavskou korunou je jeden podstatný rozdíl. Ta svatováclavská je zároveň relikviář, nebo to tak aspoň Karel IV. zamýšlel. V křížku na vrcholu by měl být uložen trn z koruny Kristovy. To je připomínka toho, že světský panovník z Boží milosti zastupuje vládu Boží na zemi. Tento jednoznačný odkaz Římská císařská koruna nemá.

Svatoštěpánskou korunu uherských králů můžete vidět ve slavnostní síni maďarského parlamentu v Budapešti. Zajímavý příklad je také takzvaná železná koruna lombardských králů. Karel IV. jí byl korunován v Miláně. Je velmi starého původu, zřejmě někdy z přelomu šestého a sedmého století. Její součástí je - podobně jako u koruny svatováclavské - také relikviář, který skrývá hřeb z Kristova kříže.

Zdá se ale, že tato posvátná legenda byla k lombardské koruně přidána později, až v novověku. Karel IV. byl totiž velkým příznivcem a sběratelem relikvií, ale není známo, že by v jeho době někdo něco tušil o relikvii v lombardské koruně. Tento klenot je dnes k vidění ve svém sakrálním kontextu jako součást oltáře v Katedrále svatého Jana Křtitele v italské Monze.