Článek
Do propadliště dějin se ale letoun nezřítil. Po modernizaci a modifikaci ho dodnes používají britská proudová letadla Harrier, umístěná na letadlových lodích.
Objevování nového fascinovalo Josefa Sousedíka (1894–1944) už od mládí; jeho osudem se zabývala Marcela Efmertová v knize Pivo, zbraně i tvarůžky.
Sousedíka můžeme doporučiti…
„Není politické svobody bez hospodářské samostatnosti… Moc peněz je veliká, ale moc myšlenky je větší,“ prohlásil Josef Sousedík při příležitosti 17. výročí samostatnosti Republiky československé 28. 10. 1935. Řídil se tím celý život.
Narodil se těsně před Vánoci roku 1894 ve Vsetíně. Otec Antonín, původně řezník, pracoval jako stolař v nábytkářské firmě Thonet. Josef tak rostl v kvalifikované dělnické rodině se sedmi dětmi. Stejně jako sourozenci absolvoval obecnou a měšťanskou školu, potom nastoupil do učení k Thonetovi.
Nebyl to skvělý začátek. Brzy jej totiž vyloučili – bližší podrobnosti neznáme. V učení ale pokračoval ve firmě bratří Bubelů a tam také dostal výuční list v oboru strojního zámečnictví a elektromontáže. Tedy v novém, perspektivním odvětví.
Bratři mu vydali i posudek: „… Josef Sousedík se v naší továrně na ocelové nože a náčiní kuchyňské strojnímu zámečnictví a elektromontáži vyučil… a můžeme jej vzhledem k jeho spolehlivosti a zdatnosti každému doporučiti.“ A Sousedík svou odbornost využil.
Raněn při opravě telefonu
Mladý strojní zámečník se vypravil do Brna, kde začal pracovat ve firmě Bartelmus-Donát a spol. Dlouho tam ale nepobyl, od září 1912 do srpna 1914, ale mnohé se tam naučil, dokonce se vypracoval na pozici vedoucího jednoho z provozů. Snažil se při tom stále vzdělávat, spolupracoval například s hlavním konstruktérem Josefem Sumcem, pozdějším profesorem České brněnské techniky. Tam zůstal až do začátku Velké války.
V srpnu 1914 Josefa povolali do rakousko-uherské armády. Kvůli kvalifikaci jej přidělili k technickému oddělení a ke spojařům. Prošel ruskou a italskou frontou, účastnil se přímých bojů. V poli jej zranili při opravě telefonu a postupně skončil v několika nemocnicích. Když se mu ulevovalo, spravoval ostatním nemocným hodinky. Na frontu se už nevrátil a konec války jej zastihl v rodném Vsetíně.
Sousedíkův elektromobil, v jehož budoucnost doufal.
Opravoval žehličky a vařiče
Koncem roku 1918 se Josef na výzvu Sokola přihlásil jako dobrovolník do nové československé armády, která hájila hranice proti Maďarům u Prešova. V polovině roku 1919 se vrátil domů a rozhodl se osamostatnit. V září 1919 složil tovaryšskou zkoušku. A potom si v rodném domku ve Vsetíně-Horním Městě otevřel elektromechanickou dílničku.
Začínal skromně, v jedné místnůstce se stolem, svěrákem a prádelníkem. Zpočátku opravoval žehličky, vařiče a elektromotory a prováděl elektroinstalační práce. Vzal si úvěr a pronajal si bývalou pilu Rudolfa Londina ve Vsetíně-Trávníkách. Byl nesmírně pracovitý a plný nápadů.
Z původního malého „příštipkaření“ se postupně zrodil Závod na výrobu elektrických strojů pro stejnosměrný proud, Josef Sousedík, Vsetín. Mezitím se změnil přístup mladého státu k hospodářskému rozvoji.