Článek
Takzvané finské domky byly postaveny nedlouho po komunistickém převratu na přelomu 40. a 50. let. K bydlení je jako provizorium dostali tehdejší horníci, přičemž životnost dřevěných staveb byla plánována maximálně na třicet let. Domy však stojí doposud, většina z nich hlavně díky dlouhodobým investicím jejich dlouholetých nájemníků. Spousta z nich do domů investovala statisíce.
Po sametové revoluci došlo ke kontroverzní privatizaci bytového fondu OKD, který čítal přes 40 tisíc bytů. Součástí byly i stovky finských domků v hornických koloniích. Od té doby změnily domy několikrát vlastníka. Od roku 2020 donedávna šlo o společnost Heimstaden (dříve Residomo, předtím RPG Byty).
Heimstaden se je, stejně jako dřívější porevoluční vlastníci, snažil výhodně nabízet nájemcům. Velká část lidí však domy koupit odmítala, protože na ně neměli peníze, nechtěli se zadlužit a nájemní bydlení jim vyhovovalo. Další komplikací byla skutečnost, že jde o dvojdomky a odprodej byl podmíněn tím, že s ním budou souhlasit nájemci z obou polovin, což často nebylo možné.
Nyní ale přišlo kruté vystřízlivění. Od Heimstadenu téměř devadesát domů koupila třinecká společnost Bo! Holding prostřednictvím své dceřiné firmy Nemovitosti Morava Epsilon. A okamžitě je začala nabízet k odprodeji dalším zájemcům jako investiční nemovitosti. Během pár měsíců se po nich zaprášilo, většina z nich už má nové vlastníky.
Nájemcům tak skončila idyla. Těm, kteří mají smlouvu na dobu určitou, ale byla jim vždy automaticky prodlužována, někteří noví vlastníci už smlouvy neprodlužují, protože s domy mají jiné úmysly, chtějí je například opravit a pronajímat movitější klientele. V případě prodloužení se snaží domluvit na velmi výrazném navýšení nájemného. O podobný postup se někteří noví vlastníci snaží také u nájemníků, kteří mají smlouvu na dobu neurčitou, což jsou většinou potomci horníků, kteří zde žijí už několik desetiletí.
Jeden z domků, který Heimstaden prodal realitce.
Jedním z těch, kteří tomuto tlaku podlehli a s novou výší nájemného písemně souhlasili, i když nemuseli, je Karel Petřík. „U Heimstadenu jsem platil 9600 korun měsíčně. Teď platím 14 tisíc,“ řekl.
Je jedním z těch, kteří začal novému vlastníkovi platit tolik, o kolik si řekl. Jde o dvě třetiny jeho důchodu. Přes dva tisíce měsíčně vynaloží ještě za elektřinu a vodu.
„Je mi skoro 70 let. Raději zaplatím, nechci dělat problémy. Nový majitel domku je mladý kluk z Kopřivnice, který mi slíbil, že mě tady nechá dožít. Bylo to seriózní jednání, myslím, že je to v pohodě,“ řekl a připustil, že mu ani nic jiného nezbylo. „Než bych měl jít někam do paneláku, to bych raději skočil pod vlak. Vždyť tu žiju od dětství.“
Část lidí, kteří mají smlouvu na dobu neurčitou, se však rozhodla o zachování rozumnější výše nájemného bojovat.
„I za mnou přišel nový majitel s tím, že budu místo devíti platit 15 tisíc korun a že mi smlouvu na dobu neurčitou změní na dobu určitou, na pouhý jeden rok. Samozřejmě jsem s tím nesouhlasila. Rozloučila jsem se s tím, že za několik dní přišel a několik tisíc slevil, ale i to mi přijde moc. Proto jsem si najala advokáta, protože takové navýšení nájemného považuji za nezákonné,“ řekla jedna z obyvatelek finského domku. Nechce zveřejnit své jméno, stejně jako někteří další nájemníci, kteří mají stejnou zkušenost.