Článek
„Přišla jsem položit květinu mamince, bylo jí tehdy 22 let. Maminka přežila a po válce se vrátila do Lidic a pak měla mě. Tady v tělocvičně byla i se svou starší sestrou a jejími dvěma dětmi. Z nich se nevrátil nikdo,“ sdílela smutný osud blízkých Anna Kovačíková.
Příbuzní pokládali květiny v tělocvičně na místa, kde se choulily jejich matky nebo babičky s dětmi.
Bolestné vzpomínky na hrůzné okamžiky předává jedno z posledních lidických dětí Jiří Pitín dalším generacím. I ten v úterý na pietní akt do Kladna dorazil a po oficiální části energicky vešel do třídy mezi gymnazisty.
Právě do budovy této školy 10. června 1942 velmi časně ráno přivezli nacisté lidické ženy a děti a všechny nahnali do zdejší tělocvičny.
„Strávily tady tři dny hrůzy a očekávání. Byly jich tady celkem tři stovky, měly jen to, co ráno na sebe rychle navlékly. Z domova si na příkaz vojáků vzaly peníze, cennosti a doklady, peníze a cennosti jim hned sebrali,“ uvedl Jiří Pitín, který tehdy přišel o rodinu.
Jemu bylo sedm týdnů a jako jeden z mála dětí díky nízkému věku přežil. Všechno další zná z vyprávění pamětníků.
Jiří Pitín je jedno z šesti posledních lidických dětí. V 83 letech chodí mezi studenty podělit se o prožitky obětí vyhlazených Lidic.
Němci se mstili. V Lidicích zastřelili 173 mužů včetně patnáctiletých chlapců. Další na řadě byly ženy a děti. Pitín, který i během některých částí vyprávění neváhal vtipkovat, najednou zvážněl, vstal ze židle a pokrčil ruku v lokti, jako by choval dítě.
„Když si představím tu moji mámu, na ruce mě, ten uzlíček, vedle stála desetiletá ségra… a pak scéna jako z Erbena… Dej sem to dítě… To zoufalství, ty děti… mami, nedávej mě…“ popisoval otřesné okamžiky.
To šílenější ale teprve mělo přijít. Dívky nad 16 let a ženy byly odvezeny do koncentračního tábora v německém Ravensbrücku. Tam pracovaly v dílně a šily uniformy vojáků wehrmachtu. Která to dělat nemohla, skončila v Osvětimi. To byl osud Pitínovy babičky.
„Maminka, která byla krátce po šestinedělí, v tom rozpoložení chodila k bráně a volala svoje děti. Odvedli ji do nemocnice a píchli injekci,“ zmínil konec života své matky.
Památník dětských obětí vyhlazení Lidic
Jeho vyprávění ale nemělo konce. Dostal se ke kapitole lidických dětí. On s hrstkou dalších nemluvňat skončil v kojeneckého ústavu v Praze, kde se dožil konce války. Po válce si ho tady vyzvedla bezdětná teta a u ní pak vyrůstal. Ostatní lidické děti takové štěstí neměly.
„Děti odvezli do polské Lodže, nahnali je do jednoho z baráků s betonovou podlahou a byly tam skoro měsíc, o hladu,“ připomněl Pitín, co se dělo s 82 dětmi.
Mezi nimi byla i jeho sestra Maruška, jako jedna z mála mohla napsat korespondenční lístek. Stejně jako další děti žádaly třeba o kůrky chleba nebo oblečení.
Pak byl vyřčen verdikt. „Zvláštní zacházení není žádoucí. To byl rozsudek smrti,“ řekl stroze Pitín.
Nacisté 2. července děti udusili výfukovými plyny ve vozech k tomu účelu upravených.
Tělocvična kladenského gymnázia byla posledním místem, kde mohly lidické ženy obejmout své děti. V úterý ráno se tu připomínalo vyhlazení Lidic a osud místních.
Oběťmi nacistického vraždění se stalo celkem 340 lidických obyvatel. Po ukončení války se zpět do vlasti vrátilo 143 lidických žen a přežilo 17 dětí.
„Žena už nežije žádná, nás dětí je šest,“ dodal Jiří Pitín. Vyhlazení Lidic se bude připomínat v sobotu 14. června na území tehdejší obce.
