Článek
Z kostela svatého Mikuláše na Vraclavi se v úterý posledních sedm vydalo po osmé ranní na pětasedmdesátikilometrovou cestu směr klášter, kde budou sochy v nadživotní velikosti shlížet k návštěvníkům. Nikoli však už z kaplí, ale přímo z ambitu kláštera, kde pro restaurované dílo jsou příhodnější klimatické podmínky.
Když v úterý ráno před vraclavský kostel svatého Mikuláše nacouvalo nákladní auto, nečekal na místě jeřáb, který by 80, ale i 150 kilogramová díla vyzdvihl. Tým kolem restaurátora Vojtěcha Vernera si připravil z fošen sešup, po němž opatrně spouštěl sochy umístěné na paletách. Ty pak takto vcelku pohodlně sjížděly rovnou do nastaveného auta.
Na novou adresu jely pohodlně jako v peřince, a to doslova. Snad každá socha byla nejen obalena kuchyňskou i bublinkovou fólií, ale také starou dětskou oranžovou peřinkou, která chránila dílo v místě, kde sochu držela kurta.
Sochy se z Vraclavi přestěhovaly na Hedeč.
Správa hedečského kláštera o sochy několik let usilovala.
„Klášter tehdy nebyl opravený, proto jsme je nechtěli dát na původní místo. Nyní je opravený. Tady sochy vidělo 1000 lidí ročně, na Hedči to bude násobně více lidí,“ řekl ředitel Krajského technického muzea Jiří Junek. Roční návštěvnost poutního místa na Hedči byla v roce 2025 přes 60 tisíc lidí.
Rektor duchovní správy poutního kostela v Králíkách Karel Moravec by sochy lidem rád představil co nejdříve.
„Snad po posledním kontrolním dnu, který bude koncem srpna. Spolu s tím návštěvníci uvidí opravenou fasádu kostela a jeho věží již bez lešení a opravené střechy celého areálu,“ přiblížil Moravec.
Sochy se nevrátí do kaplí, zůstanou v ambitu kláštera.
Sochy se z kaplí kláštera stěhovaly v roce 1950 ve špatném stavu, některé byly bez rukou a byly restaurovány, poté zaplnily prázdný vraclavský barokní kostel.
Návrat soch včetně posledního restaurování vyšel Pardubický kraj na 400 tisíc korun.
„Některé sochy byly významně poničené. Červotoč si vybírá, chutnal mu Ježíš ze scény Oplakávání,“ popsal restaurátor Vojtěch Verner.
Ten se pozastavil i nad tím, jak sochy vznikaly. „Je taky vidět, že některé soše uřízli trup a vložili klín do zad, aby byla nakloněná víc dopředu, nebo takto řešili náklon nohy,“ popsal Verner.
Soubor soch považuje za unikátní. „V takové kvalitě jako tenhle soubor, co do velikosti a zajímavosti a výroby, jsem neviděl,“ konstatoval Verner.
Sochy jsou v mírně nadživotní velikosti, mají velké hlavy a jsou hodně expresivní. Na soklech se zvedaly nad lidmi.
