Článek
Na ruzyňském letišti se onoho čtvrtečního večera připravoval k odletu čtyřmotorový turbovrtulový letoun Iljušin Il-18 Československých aerolinií. Pravidelný spoj měl zamířit do Bratislavy a následně pokračovat do Košic. Na palubě čekalo 104 cestujících a šest členů posádky. Krátce před startem ale do letadla vnikl tehdy 25letý Rudolf Bečvář, který měl s letem jiné plány.
Pistole, samopal i výbušniny
Jak popsal historik Ivo Pejčoch v odborném časopise Paměť a dějiny, kapitán se jej pokusil ihned vykázat. Bečvář ale vytáhl pistoli a namířil ji na něj. Následně rozepnul kabát, pod kterým ukrýval samopal, a přikázal pilotům, aby odstartovali a zamířili do Mnichova. Kromě zbraní posádce vyhrožoval též odpálením výbušniny, kterou měl údajně v zavazadle.
Piloti o mimořádné situaci informovali řídicí věž a v zájmu bezpečnosti cestujících Bečvářovu požadavku vyhověli. Přibližně ve 22:15 letoun odstartoval z Prahy směrem na západ a krátce po jedenácté hodině večer pak bezpečně přistál na mnichovském letišti Riem, kde už čekala policie. Bečvář se jí po přistání vzdal.
Nikdo z cestujících ani členů posádky nebyl zraněn a letadlo se následujícího dne vrátilo zpět do Československa.
Útěk plánoval s bratrem
Pro československé úřady nebyl Rudolf Bečvář neznámý. Už jako mladistvý skončil ve vězení za vloupání do rekreačních chat a krádež automobilu, během vojenské služby byl potrestán za dezerci.
Únos letadla plánoval společně se svým bratrem Štěpánem, oba se tímto způsobem chtěli dostat z Československa na Západ. K uskutečnění svého plánu potřebovali zbraně, a 19. října se proto vloupali do zbrojnice Lidových milicí ve Slaném.
O dva dny později pak přepadli řidiče taxislužby, svázali jej a odjeli jeho automobilem. Vůz chtěli podle rekonstrukce Ivo Pejčocha zřejmě využít k proniknutí do areálu letiště. Taxikáři se ale podařilo osvobodit a upozornit Veřejnou bezpečnost, která bratry identifikovala a začala po nich pátrat.
Bratři Rudolf (vpravo) a Štěpán (vlevo) Bečvářovi
Štěpán Bečvář byl následně 22. října nalezen mrtvý v jedné z pražských loděnic, kde se ukryl. V obavě před zatčením se zastřelil. Československé bezpečnostní orgány nicméně z jeho smrti podezřívaly Rudolfa. Ten ale později jakýkoliv podíl na bratrově úmrtí odmítal.
Československo požadovalo Bečvářovo vydání
Rudolf Bečvář skončil po zadržení západoněmeckou policií ve vazbě ve věznici Stadelheim. Při výslechu přiznal, že byl v Československu několikrát odsouzen. Zároveň ale tvrdil, že uprchl kvůli politickému pronásledování, a v západním Německu proto požádal o azyl.
Československé úřady mezitím usilovaly o jeho vydání zpět do vlasti. Jednání ale nebyla jednoduchá, jednou z hlavních překážek byla možnost, že Bečvářovi hrozil trest smrti. Západoněmecké úřady proto požadovaly záruky, že v případě vydání nebude popraven.
Podle historika Prokopa Tomka z Vojenského historického ústavu hrály roli také tehdejší vztahy mezi Československem a Spolkovou republikou Německo. Obě země navázaly diplomatické styky teprve v roce 1973 a jejich vzájemné vztahy zůstávaly napjaté.
Osmiletý trest a tragický konec
Bečvář nakonec zůstal v západním Německu, kde ho 31. března 1977 mnichovský soud odsoudil za únos letadla k osmi letům vězení. Západoněmecké úřady únosy letadel posuzovaly jako závažné trestné činy a jejich pachatele stíhaly bez ohledu na důvody, které je k únosu vedly.
„Vůbec to neznamenalo, že by s těmito uprchlíky bylo v Německu zacházeno jako s nějakými bojovníky za svobodu. Byli skutečně potrestáni a dostávali poměrně vysoké tresty,“ uvedl k tomu pro Novinky Prokop Tomek.