Poslední „štípnutí lístku“ v každém spoji se v Praze odehrálo před 30 lety

„Právě před třiceti lety vznikl pásmový a časový tarif tak, jak jej cestující znají dnes. Skončily tehdy jízdenky pro jednotlivou jízdu, které bylo třeba znehodnotit – lidově štípnout – v mechanickém strojku, jenž do číselného pole vyrazil konkrétní číselnou kombinaci,“ uvedl Filip Drápal, mluvčí společnosti ROPID, která v metropoli organizuje hromadnou dopravu.

Před změnou mohl cestující jednoho spoje jet až na konečnou – neomezeně dlouhou dobu, ale při každém přestupu si musel v každé tramvaji nebo autobuse štípnout jízdenku novou. Po prvním červnu se situace diametrálně změnila. Platnost jízdenky nově omezoval předem stanovený čas. Zároveň se přešlo na nový typ papírových jízdenek.

„V metru, tramvajích, autobusech a postupně i na vlakových nádražích se objevily nové žluté označovače jízdenek, vyměněny byly jízdenkové automaty a v autobusech se začaly hlásit zastávky. Ve vozech povrchové dopravy přibyla také informace o aktuálním času a tarifním pásmu,“ popisuje Drápal.

Jednotlivá tarifní pásma byla zavedena pro cestování do regionu – dvě pro Prahu (P, 0) a čtyři vnější pásma (1 až 4). Cestující od té doby musí při použití klasických jízdenek zvážit délku jízdy a správně zvolit platnost dle pásem.

Základem integrovaného dopravního systému je uznávání jízdenek ve všech druzích dopravy u všech dopravců tak, aby cestující v ideálním případě nemusel rozlišovat, s jakým dopravcem v rámci jednoho systému právě jede.

K současnému standardu ale podle ROPIDu vedla od 90. let 20. století dlouhá cesta. První krok byl učiněn v roce 1992, kdy začaly být předplatní kupony pražské městské dopravy uznávány ve vlacích mezi částí stanic a zastávek v Praze a rovněž byly v prvních příměstských autobusových linkách uznávány jízdenky pražské MHD.

Jak se postupně integrovaná doprava rozrůstala, bylo podle Drápala potřeba reagovat navyšováním počtu pásem tak, aby kopírovala zvětšování vzdáleností, které mohli cestující v rámci integrované dopravy urazit. Postupně také expandovala do většiny středočeských měst i vlakových spojů. Následně tak na některých tratích přesáhla platnost tarifu PID i hranice Středočeského kraje.