Článek
Litoměřice, kam pětadvacetiletý Mácha dorazil na konci září 1836, měly v té době včetně předměstí přes čtyři tisíce obyvatel, usazených v 570 domech.
Básník měl za sebou měsíce plné velkých událostí i otřesů. Dne 23. dubna vydal vlastním nákladem báseň Máj, ani ne dva týdny poté zemřela matka jeho milé, v té době už těhotné Eleonory (Lori) Šomkové.
„K mému neštěstí skonala dne 5. května 1836 dobrá matka moje v době, kdy mi bylo nejvíce její pomoci a rady třeba. To byla pro mne hrozná rána. Chodila jsem na hřbitov, ač Mácha tomu bránil. Říkával, že nemůže a nechce viděti mne v slzách,“ líčila Šomková o půl století později novináři Josefu Ladislavu Turnovskému (1838–1901), jehož švagrová Magdalena Forchheimová-Tylová (1803–1870), manželka Josefa Kajetána Tyla, se s Lori přátelila a byla při tom, když se oba milenci seznámili.
Začátkem srpna 1836 vykonal Mácha poslední zkoušky a zakončil právní studium. Už předtím se domluvil, že jako písař a praktikant nastoupí k litoměřickému justiciáři a notáři Josefu Filipu Durasovi (1793–1856), strýci jeho pražského přítele.
Vedle profesní budoucnosti plánoval Mácha i tu soukromou. „Za doby smutku (po zesnulé matce – pozn. red.) připravovali jsme se k svatbě. Mácha hledal místo a nalezl je v Litoměřicích, kamž jsem měla za ním se odebrati,“ popisovala Lori.
Máchu měla do Litoměřic následovat hned po svatbě. „Výbava moje byla již na velké lodi odvezena do Litoměřic,“ vzpomínala později.
Svatba páru byla naplánovaná na 8. listopadu do kostela sv. Štěpána v Praze – Novém Městě. Později se tu oženil mimo jiné i skladatel Bedřich Smetana (1849), Miroslav Tyrš (1872) či skladatel a houslista Josef Suk (1898), který tu za choť pojal dceru Antonína Dvořáka.
Před Máchovým odchodem do Litoměřic, na začátku září 1836, žila celá Praha velkou událostí, blížila se korunovace císaře a českého krále Ferdinanda V. Dobrotivého (7. září 1836). Vedle oficiální slavnosti byla uspořádána i podívaná pro lid, na louce u Invalidovny se prý slavilo šestnáct svateb z různých krajů království, nechyběly restaurační boudy, provazolezci, kouzelníci, kolotoč ani hudby granátníků a ostrostřelců.
Má se za to, že Mácha se svými přáteli si slavnosti nemohl nechat ujít. Po nich se v Praze ještě tři týdny zdržel.
Hanžburek mu koukal do postele
Do Litoměřic z Prahy vyrazil pěšky 27. září 1836. V Litoměřicích si pronajal byt v domě obuvníka Lorenze na Janských schodech (dnešní Máchova ulice), vedle biskupské rezidence. Byt byl v prvním patře, vystupovalo se k němu po dřevěných schodech. V přízemí byla kuchyňka, nahoře dva pokoje. Mácha je měl nezařízené (čekal na výbavu od Lori), s bydlením byl ale spokojený.
„Byt můj v Litoměřicích je jeden z nejpěknějších, které znám,“ psal v dopise příteli Hindlovi. „Ze 3 oken hledím od pevnosti kolem přes Boušovice, Doksany, Budyň, Libochovice, Třebenice, Košťál, Mlíkojedy, až k Radobýlu, a Hanžburek (Hazmburk – pozn. red.) - náš svatý Hanžburek mi kouká všemi okny až do postele,“ líčil básník.
Mácha byl z Prahy pryč jen pár dní, když mu Lori v noci na 2. října porodila syna Ludvíka. Když se ta zpráva k Máchovi dostala, odjel dostavníkem do Prahy, těšil se ze synova narození a účastnil se křtu (5. října). Po něm se znovu vrátil do Litoměřic.
V Praze byl ještě jednou. Když se dozvěděl, že dítě churaví, doběhl do Prahy po svých v noci z 15. na 16. října. Bylo to naposledy, co se setkal s Lori. Už ho nikdy víc nespatřila. Do Litoměřic se pak po několika hodinách vracel dostavníkem.
Jedenácte stodol, samé obilí, najednou hořely…
Mácha v posledních dnech před smrtí v Litoměřicích strádal. Obavami o synovo zdraví, samotou i nedostatkem peněz na pořádné jídlo. Neměl ani čím topit. V neděli 23. října vypukl v Litoměřicích velký požár, který Mácha statečně pomáhal hasit.