Pod taktovkou Rafaela Kubelíka

Trpěl chronickým onemocněním kloubů, které mu téměř neumožňovalo dirigovat. Posledních 42 let navíc strávil v exilu. Přesto však, když přišla nabídka zahájit festival Pražské jaro Smetanovou symfonickou básní Má vlast, neváhal Rafael Kubelík ani minutu.

Psal se rok 1990 a bylo krátce po pádu komunistického režimu.

Psal se rok 1990 a bylo krátce po pádu komunistického režimu.

Psal se rok 1990 a bylo krátce po pádu komunistického režimu. Vystoupením na Pražském jaru 1990 definitivně skončila Kubelíkova bohatá dirigentská dráha. O šest let později, 11. srpna roku 1996 ve švýcarském Luzernu zemřel.

Psal se rok 1990 a bylo krátce po pádu komunistického režimu. Vystoupením na Pražském jaru 1990 definitivně skončila Kubelíkova bohatá dirigentská dráha. O šest let později, 11. srpna roku 1996 ve švýcarském Luzernu zemřel.

„Při dramatických orchestrálních vrcholech dával sobě podobu rozhořčeného archanděla z velkých pláten barokních mistrů," vzletně popisoval slavná Kubelíkova dirigentská vystoupení hudební publicista O. F. Korte.

Rafael Kubelík se narodil 29. června 1914 v malé vesničce Býchory u Kolína do rodiny slavného houslového virtuosa Jana Kubelíka a maďarské hraběnky Czaky-Szellové.

Rafael Kubelík se narodil 29. června 1914 v malé vesničce Býchory u Kolína do rodiny slavného houslového virtuosa Jana Kubelíka a maďarské hraběnky Czaky-Szellové.

Otec mu poskytl základy hudebního vzdělání, měl však jedno přání. Chtěl, aby se mladý Rafael stal po jeho vzoru houslistou. Sen mu jeho syn naplnil zčásti.

V roce 1928 nastoupil Kubelík na Pražskou konzervatoř, kde studoval skladbu, klavír, housle a dirigování. Absolvoval v roce 1933 a o rok později již řídil Českou filharmonii.

V roce 1928 nastoupil Kubelík na Pražskou konzervatoř, kde studoval skladbu, klavír, housle a dirigování. Absolvoval v roce 1933 a o rok později již řídil Českou filharmonii.

Během turné po Spojených státech doprovázel svého otce na klavír a několikrát řídil americké orchestry. Dostal řadu nabídek stát se v USA šéfdirigentem, všechny ale odmítl a vrátil se domů.

Strmý Kubelíkův kariérní vzestup pokračoval. V roce 1942 se stal po legendárním Václavu Talichovi uměleckým ředitelem České filharmonie.

Čestná funkce však v sobě nesla řadu úskalí. Nacistická cenzura striktně zakazovala díla židovských, ruských, anglických i francouzských autorů. I přesto však Kubelík dostal do svého repertoáru českou hudbu, která tvořila více jak polovinu jeho programu.

Po komunistickém převratu v roce 1948 byl ale nucen emigrovat do Spojených států.

„Opustil jsem svou vlast, abych nemusel opustit národ,“ vzpomínal na pohnuté chvíle odchodu za moře Kubelík. To ještě netušil, že v exilu stráví 42 let.

V následujících letech se Kubelík stal šéfdirigentem Chicagského symfonického orchestru a působil také jako hudební ředitel Královské opery v Londýně.

V roce 1961 se stal šéfdirigentem symfonického orchestru Bavorského rozhlasu v Mnichově, kde působil až do roku 1979. Současně byl v letech 1972 - 1974 dirigentem Metropolitní opery v New Yorku.

Po celou dobu svého úspěšného zahraničního působení Rafael Kubelík propagoval ve světě českou hudbu a také snil o návratu do vlasti.

Kubelíkův sen došel uskutečnění na legendárním Pražském jaru 1990.