Článek
Žádné dohadování Trump nechce, přeje si, aby boje co nejrychleji skončily a nastal mír. Už je vedlejší, jestli mu jde především o to zapsat se do historie jako mírotvůrce a případně získat Nobelovu cenu míru, nebo v tom hrají roli i obchodní zájmy. Normy mezinárodního práva jsou stranou a rozhoduje síla. Mocní by si rádi jako v 19. století rozdělovali svět mezi sebou, což si přesně přeje ruský prezident Vladimir Putin, který by se rád dostal do linie carů Petra I. Velikého, Kateřiny II. Veliké jako Vladimir Putin Veliký.
Volodymyr Zelenskyj tentokrát halasně neprotestoval, i když doufá, že by to mohlo dopadnout jinak, že by při uzavření příměří ještě mohla nastat nějaká jednání o území, navzdory tomu, že vyjádření amerického prezidenta nic takového nenaznačuje. Poučil se, že s Trumpem je potřeba vždy souhlasit a doufat, že se s ním na něčem bude možné v budoucnosti dohodnout. Mnoho jiných možností nemá. Armáda sice frontu drží, ale s vypětím všech sil, které proti silnějšímu nutně docházejí.
Hlavní otázkou zůstává, jak zareaguje Putin, což uvedl i Zelenskyj. Podobná nabídka na klid zbraní podél fronty už opakovaně padla. Trump k tomu obě znepřátelené strany opakovaně vyzýval. Mělo se přestat bojovat a jednat. To Moskva odmítala s tím, že konec bojů nastane až po podepsání mírové dohody.
Toho by se mohla dočkat, což ale znamená, že ani jí se nesplní její plány. Nebude mít pod kontrolou všechny čtyři oblasti na jihovýchodě Ukrajiny, které už anektovala včetně částí, jež nedobyla. Nedosáhne ani dalších vysněných cílů v podobě neutrální de facto vazalské Ukrajiny, která bude mít slabou armádu a nebude moci s nikým uzavírat obranné smlouvy.
Americký prezident o tom nic neřekl, ale z jeho slov, že obě strany mohou vyhlásit vítězství, je patrné, že žádná kapitulace Kyjeva nenastane.
Trump už o Putinovi velké iluze nemá a podle toho se chová. Ukrajině poskytuje data pro útoky na ruské rafinérie, takže na suroviny bohatá země už nemůže vyvážet naftu a benzín, dokonce ho dováží. Pokud to Moskvě nedojde, mohlo by dojít i na tomahawky, které si Trump zatím nechává jako trumf. V Moskvě sice dobře vědí, že ani tomahawky by nevedly k radikální změně na bojišti, ale nemohou nevidět, že ruské hospodářství má stále větší potíže. Fond národního blahobytu je vyčerpán, peněz z prodeje plynu a ropy ubývá, už netvoří polovinu příjmu rozpočtu, ale jen pětinu. Schůzka Putina s Trumpem bude opravdu zajímavá.
Jeden nepříjemný výsledek tu však je - architektura poválečného uspořádání světa je pryč, rozhoduje síla včetně té vojenské a malé země se už nebudou moci spoléhat na mezinárodní právo a Chartu OSN.